Týden po našem ŽUCHU jsme využili pěkného počasí a rozjeli se do Lipové trochu si zatrénovat s modely kategorie A3. Naše děti to moc potřebovaly. A protože i následující pátek bylo krásně, ocitli jsme se v Lipové znovu. Smyslem bylo nejenom si trochu zalétat, ale také připomenout si pravidla chování na startovišti. Zpočátku se to příliš nedařilo. Hlavně jsme neustále ve vysoké trávě hledali vlečné šňůry. Chlapci se příliš věnovali balíkům se slámou, kterých kolem byla spousta. Nutit k letu jsme nemuseli jen mladší polovinu naší členské základny. Ale vše se časem spravilo a na konci druhého tréninkového bloku jsme už byli s disciplínou i absolvovanými vleky docela spokojeni. Určité problémy přetrvávaly s dohledáváním modelů, které při zvlášť vydařeném letu mizely za nedalekou terénní vlnou. Vzpomněl jsem si na dávnou pravdu, která by se mohla hodit všem začínajícím vedoucím. Pokud Vám Váš bezradný svěřenec, kterému jdete pomoci s hledáním modelu, hlásí, že jeho éro letělo právě tímto směrem a někde tady přistálo, pak vězte, že ve skutečnosti letělo úplně jinam a ke všemu se nachází tak na poloviční vzdálenosti od startoviště, než tvrdí tento nezdolný optimista. Raději jsme vyčlenili pana Suchardu, aby sledoval let modelů až do konce a pak hlasitě organizoval majitele modelů bezradně tápající po ploše. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Páni vedoucí všechny modely dohledali a neztratili jsme ani žádnou šňůru. Škoda jen, že tento pátek již byl deštivý a my nemohli v tréninku pokračovat. Na práci v dílně máme (doufám) spoustu času.

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš