Do Děčína jsme tentokrát vyrazili chvíli po sedmé hodině, abychom stihli otevírání haly a měli co nejvíce času na tréning. Porušili jsme tím naše pravidlo, že půl hodiny na trénování stačí. Pak už se spíše modely rozbíjejí. Ale museli jsme to risknout. Každý z našich mladých modelářů měl k dispozici dva nové modely házedel, které si musel řádně odzkoušet a zjistit, zda jsou skutečně lepší jak modely starší. Snad ano, protože pokud si dobře vybavuji, všichni soutěž odlétali s novými házedly. Tentokrát nás ale mezi žáky bylo hned pět. Přibyl náš nejčerstvější nováček Ivan Sádovský. Zdá se, že jsme si „sedli“, tak proč jeho premiéru odkládat. Ivan nás určitě nezklamal. Na to, že byl na svých prvních závodech, zalétal moc hezky. To naši jednoročáci nás trochu překvapili. Při tréninku před soutěží a během té zhruba půlhodinky, která byla nově vložena mezi šesté a sedmé kolo házedel, létali určitě lépe než při vlastních závodech. Asi zaúřadovala nervozita. S výjimkou Mirka Trantiny, který potvrdil, že je velký salámista. Tří nejlepších časů dosáhl v posledním bloku a jako jediný splnil výkonnostní limit, který před soutěží stanovil pan vedoucí Blaschka. Sice nás kromě rodinných týmů tentokrát trochu pobili i varnsdorfští modeláři, přesto jsme byli spokojeni. Nové modely mají určitě větší potenciál jak ty starší. A někteří kluci přesvědčili, že už mají na to provozovat házedla ještě o číslo větší. Musíme to s nimi na příští schůzce probrat.
Vyhlášení vítězů kategorie házedel z oken přilehlé restaurace přihlížela spousta divaček, snad mažoretek, které se tím docela dobře bavily. A ihned po vyhlášení nejlepších házedlářů jsme zahájili soutěž gumáčků. Létalo se celkem ve třech kategoriích – A6, P3 a M-OŘ. Nejpočetněji byla jako obvykle zastoupena kategorie A6. Tyto gumáčky mimo soutěž netrénujeme. To bychom pak neměli s čím létat. Zkusíme si to jednou během závodů a pak už na start! Případné nedostatky ladíme během soutěžního létání. I tak naše modely neuvěřitelně stárnou. Může za to ona neustále se zvětšující vrstva lepidla, kterou kluci na modely patlají. Nejvíce havárií se nestane při letu, nýbrž při navíjení gumového svazku a čekání na start. Kluci jsou bohužel trochu moc živí. Gumové svazky jsou samostatnou kapitolou. Jako z pohádky nám připadá prohlášení kolegy Pavla Formánka, že mu jeden svazek vydrží na více soutěží. My trháme takovým tempem, že to pan vedoucí nestačí doma navazovat. Jsem zvědav, co budeme dělat, až nám naše zásoba dojde. Co se týče výkonů, varnsdorfským jsme se sice vyrovnali lépe, ale i tak první místo bral Karel Štefan. Za zmínku stojí ještě událost, kdy náš Milan Skukálek trefil odkryté místo ve světelných panelech, přestože od letošního MČR jsou tyto zakryty sítěmi. Autor zakrytí, Víťa Privara, tvrdil, že Milan byl první, komu se to povedlo. Model je nenávratně ztracen. Což se pokusil vyvrátit vedoucí Petr Blaschka, jemuž se sice nepodařilo model vyprostit, zato však zvládl na tyto panely zavěsit za gumové oko horní díl šťourací tyče. Naštěstí přispěchal na pomoc kolega Standa Rudínský. Povedl se mu husarský kousek, totiž navléci svoji tyč na ten náš kus a opatrným pohybováním do stran jej uvolnit. Jsme rádi, že jsme v hale nezanechali Damoklův meč hrozící, že po zpuchření gumičky probodne nějakého sportovce. Vyhlášení vítězů kategorie gumáčků z úsporných důvodů proběhlo v restauraci. Zdejší světlo mě moc nenadchlo – pořízené fotografie z vyhlášení jsou dost mizerné a bohužel, jak se zdá, Ježíšek ani letos lepší fotoaparát nenadělí.
Pak jsme se sbalili a jako už tradičně jedni z posledních jsme se vydali na cestu domů. Pokochali jsme se vánoční výzdobou u našich sousedů v SRN a po dojezdu do Vilémova, což už je také předvánoční tradice, jsme se za deště rozešli do svých domovů. Příští schůzku nás čeká léčba nemocných modelů, potom vánoční besídka, kterou by nám ti naši jedlíci neodpustili a pak už Předsilvestrovské polétání ve vilémovské sportovní hale.
Z. Hykš