Tuto akci, během které bychom se chtěli prezentovat veřejnosti, dlouhá léta spojujeme s náborem nových členů. Přestože jsme předem zaznamenali několik kontaktů ze strany rodičů, na vlastní akci se dostavili pouze dva, s celkem dva a půl zájemci (1x zájem mám, 1x zkusím to a 1x hraju fotbal a přišel jsem se jen podívat, co kdyby náhodou). Všem pěti příchozím jsme představili náš klub – s historií i našimi současnými aktivitami. Byli jsme na to tři a tak jsme snad na nic nezapomněli. I krátká diskuze byla. A protože nemělo smysl otálet, s potenciálními nováčky jsme si dali sraz hned druhý den, kdy se v dílně koná pravidelná schůzka mladých modelářů. Dorazil jediný, ten první. Počkal jsem s komentářem ještě několik týdnů, aby se ukázalo, zda jeho zájem trvá. Zdá se že ano, mohu tedy přidat první, opatrné hodnocení. Ivan je šikovný, pracovitý a když vydrží, určitě z něj bude zdatný modelář. Během prvních schůzek jsme spolu připravili polotovary ke dvěma házedlům. Na Nejsevernější házedlo již bude mít vlastní modely. Myslím, že docela dobře jsme zvládli i první trénink v hale. Určitě proto Ivana vezmeme na obě letošní halové soutěže a již zmíněné Nejsevernější házedlo, ať se nám před nejdůležitějšími závody příští sezóny co nejdříve „otrká“. Ivan je docela tichý a tak se jen bojím, aby jej nezkazila ta příšerně užvaněná parta našich prvoročáků.

A závěrem tradiční stesk. V našem klubu jsme si své „portfolio“ modelářů z okolních obcí rozšířili o jednoho „Karlíňáka“. Z Vilémova, kde máme svoji základnu, jsme bohužel opět nepřesvědčili nikoho. Ještě štěstí, že naši místní junioři nám zůstali věrní. Soustředili se sice jen na halové soutěže, ale i tak potěší, že po škole spěchají od vlaku rovnou do dílny, aby si vylepšili svůj letecký park. My to příští rok zkusíme znovu a jak pravil kolega Petr, alespoň jsme si zase jednou v dílně pořádně uklidili.

Z. Hykš