S kolegou Pepou Kubešem máme v Rumburku jedno oblíbené místo. Již poněkolikáté jsme se potkali na cestě do a nebo dokonce přímo v místním řeznictví. Při konzumaci domácích lahůdek se řeč nemůže stočit nikam jinam, než na modelařinu. Při poslední takové schůzce mi bylo důrazně připomenuto, že příprava na novou sezónu v dílně je samozřejmě velice potřebná. Neméně důležité ale je u dětí neustále podporovat jejich nadšení pro letecké modelářství co nejčastějším létáním s postavenými éry. On by nás samozřejmě rád viděl na některé ze soutěží volných modelů, já si ale jeho radu vyložil spíš jako doporučení i mimo sezónu alespoň občas „zaskočit“ na nějakou tréninkovou plochu. Přestože je z přiložených fotografií patrné, že Šluknovský výběžek není žádné Polabí, podařilo se nám najít v sousední vsi pastvinu, která našim požadavkům docela vyhovovala – trochu zvlněná, zato však čerstvě posekaná, zhruba kilometrová louka. To bylo velmi důležité. Vyrazili jsme totiž navzdory dost silnému větru. Chtěli jsme, aby si kluci vyzkoušeli létání ve ztížených podmínkách, protože ne vždy při soutěžích panuje tak vzorné počasí jako například letos v Moravské Třebové. Záměrně jsme ale s sebou vzali jen nové modely GINO, které jsme tak trochu obětovali. A tyto modely nás „nezklamaly“. Hlavně v silnějším větru se chovají poněkud jankovitě – letí si kam chtějí a ani při vleku méně zkušenému modeláři nic neodpustí. Dramatických startů byla spousta. Alespoň si kluci nacvičili, jaký je rozdíl mezi tím, když vedoucí řve „vypusť“ a nebo „zahoď“. I tak došlo na několik tvrdších přistání, kdy ale GINO prokázalo svoji druhou, tentokrát pozitivní tvář, totiž velkou nárazuvzdornost. Díky tomu jsme se v závěru našeho tréninku dočkali i několika hezkých letů, kdy se kluci, i přes krátký doutnák, proběhli až na konec zmíněné louky. Domů jsme se vraceli sice bez špičkových výkonů, v každém případě ale s přesvědčením, že akce splnila svůj účel. Víťa se v dílně naučil docela obstojně zalátat potrhaný potah, kluci si snad uvědomili, že když fouká, je to něco jiného než když vane příjemný větřík a my vedoucí se utvrdili, že GINO na špičkové soutěže opravdu nepatří.
Z. Hykš
Pěkné. A jak jste na tom se špičkovými modely v dílně? Dlouho jsem už neslyšel hlášení a pojedu k Vám nejdřív mezi Vánocemi a Silvestrem. Tedy pokuď se neuvidíme na školení rozhodčích volného letu.