Jak již bylo řečeno, v neděli druhého června jsme měli silně nabitý program. V Děčíně pokračovalo MČR halových modelů, zatímco ve Vilémově se po obědě pořádal dětský den. Obecní úřad ve Vilémově patří mezi naše štědré podporovatele a tak jsme ani na chvíli neuvažovali o tom, že se vilémovským omluvíme. Plán byl jednoznačný – do Děčína pojedou všichni létající členové našeho klubu, zatímco ve Vilémově zůstanou nelétající hroši, kterým s organizací pomohou rodinní příslušníci. Zvolili jsme osvědčený předváděcí model, totiž vystřelovadla katapultovaná velkým prakem, který v loňském roce zhotovil náš všeuměl Petr Blaschka starší. Smysl je jasný – zatímco házedla vyžadují i u větších dětí určitý cvik, vystřelovadlo jen s velmi malou pomocí dokáže dostat do vzduchu i malé mimino. Určité komplikace nastaly poté, co se dva textiláci (já a druhý pan vedoucí) snažili nainstalovat zmíněný prak, přičemž jej dost fatálně poškodili. A náš všeuměl byl v Děčíně! Naštěstí byli nablízku dva členové místního hasičského sboru, kteří ve své dílně prak uvedli opět do provozuschopného stavu. Slíbili jsme, že je budeme všude chválit, což tak právě činím. Pak už vše šlo jako po drátku. Prak byl uveden do provozu ve chvíli, kdy hlavní atrakce, klaun Honza končil svůj program. U našeho zařízení se začaly tvořit fronty dětí. Já s Lubošem obsluhoval prak a organizoval donášecí zpětnou službu, zatímco tety Majka a Petra vypisovaly diplomy a obdarovávaly děti malým dárkem (rychlostavebnice polystyrénového, kupodivu létajícího modelu házedélka z Číny i s poštovným za neuvěřitelných 2,70 Kč/kus). Další komplikace přišly na samém konci našeho vystoupení. Dva nepozorní diváci proběhli modelářským stanovištěm a zcela zdemolovali naše startovací zařízení. Poslední dva starty jsem proto absolvoval já, coby fundovaná náhrada praku. Naštěstí jsem v pohodě přežil a přežili i všichni diváci, které jsme během našeho vystoupení občas ohrozili. Místo u tělocvičny bylo totiž plné atrakcí. My jsme se museli vtěsnat mezi nafukovací hrad a nové dětské hřiště. Prostoru tu příliš nebylo a navíc, ne všechny startující jsme přesvědčili, že vypouštěný model je potřeba naklonit. No ale trefený pan učitel nám to jistě odpustil. Podle počtu diplomů a rozdaných letadélek nám vyšlo, že jsme potěšili více jak čtyřicet dětí. Což je určitě úspěch. Teď ještě kdyby někdo z nich projevil zájem zkusit to s námi vážněji než jen jednou v roce při dětském dni.

Z. Hykš