Letošní přebor mládeže se po čtyřech letech opět konal na letišti ve Všechově. My jsme do poslední chvíle nevěděli, kolik z našich dětí se těchto závodů zúčastní. Proto jsme zvolili variantu jednodenní. Brzy ráno vyrazit směrem na Tábor, odbýt si zde soutěž a navečer si to namířit domů. Náročné řešení, hlavně pro řidiče. Soutěžící se dostavili dva, doprovod byl v přesile. Tvořili jej čtyři vedoucí a kluboví přátelé. A to jsem ještě zůstal doma já, protože jsem se na tak dalekou cestu zdravotně necítil. Soutěž proto mohu hodnotit jen na základě informací kolegů vedoucích – počasí dobré, příliš nevadil ani postupně zesilující vítr. Organizace byla na výtečnou. Také výkony našich svěřenců hodnotíme pozitivně. I když Honza si snad konečně uvědomí, že vedoucí mu dobře radí a kdyby je více poslouchal, byl by o hodně lepší. Petr v poslední své juniorské sezóně konečně dosáhl na kýžený titul. Mrzí mě, že jsem u toho nebyl. Vzpomněl jsem si alespoň na to, jak to všechno začalo. Že se našemu bývalému svěřenci narodil malý kluk, jsme samozřejmě věděli. To se v tak malé vesnici, jako je Vilémov, ihned rozkřikne. S malým Petrem jsme se ale nejspíš osobně setkali až zhruba před dvanácti lety na Dětském dni, kde jsme s kolegou Lubošem pořádali pro místní děti házedlářskou soutěž. Pokaždé přitom pokukujeme po talentech. Petr nás svými hody zaujal. Pozvali jsme jej proto i s otcem k nám do klubu. Oběma Petrům se u nás líbilo a už zde zůstali. Modelařina se podobně jako jízda na kole nezapomíná a tak se z velkého Petra stal v krátké době výtečný modelář. Jednou mu celý klub bez obav o další dění předáme. Letos zvládnul coby vedoucí jeden týden modelářského soustředění na Rané a v pátek narychlo převzal funkci vedoucího krajského družstva. Malému Petrovi to sice trvalo trochu déle, ale i on se vypracoval ve zdatného modeláře. Tak jen vytrvat, aby příští rok stejně úspěšně proháněl i seniory.

Zpátky k přeborům. Vilémováci převzali ocenění, rozloučili se se známými ze všech koutů naší země. Mnohé z nich uvidíme až zase za rok, tedy pokud si nastupující generace vilémovských modelářů (které zatím nemáme) nějaký postup na MČR vybojuje. Domů naši zástupci dorazili pozdě v noci. Následující schůzku jsme v klubovně uložili naše letadla na bezpečné místo na skříních. Potřebovat je budeme až zase na jaře příštího roku. Bylo to trochu nostalgické, protože jsme si uvědomili, že skončila další, poměrně úspěšná éra našeho klubu. V krátké době jsme, hlavně ze studijních důvodů, ztratili téměř všechny naše modeláře. Svět ale jde dál. Snad seženeme nějaké nováčky a začneme s nimi znovu od píky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš