Začnu svým oblíbeným tématem, kterým je počasí. Ale vyhněte se mu, když ještě ve středu odpoledne sledujete, jak vichřice řádící v celé střední Evropě očesává střechu sousedního domu. Představa, že jedete přes celou republiku a pro neletové počasí se s nepořízenou vracíte zpět téměř 350 km, nebyla moc veselá. Představa umocněná tím, že díky zmíněnému průvanu jsme celý následující den byli bez proudu, tedy bez informací, jak se počasí vyvíjí dále. Rozhodli jsme se až na poslední chvíli. Ale ještě v pátek odpoledne, při našem přesunu na jih, jsme trochu pochybovali, protože až někam ke Znojmu nás pronásledovaly husté dešťové mraky. To sobotní probuzení bylo daleko optimističtější. Nepršelo a vysoko na obloze se jen líně posunovaly sympatické mráčky. Což napovídalo, že i vítr by dnes mohl být snesitelný. Stejné rozhodnutí učinila většina ostatních soutěžících, protože podle hlavního pořadatele se nedostavilo jen několik jedinců. Bohužel byl mezi nimi i jeden náš výtečník, kterého jsme již několik měsíců neviděli. Oficiální výpověď jsme ještě neobdrželi. Tak třeba jen nepochopil, že modelářské prázdniny skončily s těmi školními. Škoda, hlavně v kategorii házedel mladších žáků jsme v něj vkládali velké naděje. Nakonec jsme do Borotic přivezli naše dva nejzkušenější modeláře. Honza Weisgerber soutěžil letos naposledy mezi žáky, zatímco Petr Blaschka to může ještě příští rok zkusit mezi juniory. Na to, že naši dárečkové „odšvejkovali“ celé prázdniny původně vyhrazené tréningům, to nedopadlo až tak zle. Jedna juniorská bronzová medaile se cení, i když musíme uznat, že na medaile ze žákovských kategorií nemáme ani náhodou. Letos nás překonali kolegové z Varnsdorfu. Páni vedoucí si to hezky rozdělili – zatímco Pavel Formánek řídil starty gumáčků, házedlářům se pak věnoval velký odborník na tuto kategorii, Standa Rudínský. Nakonec z toho byla dvě místa na stupních vítězů. Sára Staudigelová to měla jednodušší. Moc juniorů se v kategorii P30 nesešlo. Času ale Sára dosáhla pěkného a rozhodně nemůže za to, že se více soupeřů nekvalifikovalo. To Míra Huk překonal spoustu soupeřů. Třetí místo v házedlech mezi juniory je výtečný výsledek, kterého jsme my nikdy nedosáhli. S oběma modeláři se na soutěžích potkáváme poměrně často. Líbí se nám jejich vystupování, máme je rádi a tento úspěch jim moc přejeme. Škoda jen, že nebyl přítomen jejich modelářský vedoucí, Pepa Bartík. Pepa ležel doma a překonával následky houbaření. Víme, že houbař je vskutku vášnivý, ale vzkazujeme mu, ať se na houby příště vykašle, protože jako modelář je platnější. Byť představa sanitky kličkující mezi smrčky Lužických hor a hledající Pepu je velmi zajímavá. Silný zážitek nám připravila žákovská kategorie A3. Údajně všichni tři nejlepší, kteří se rozlétávali o první místo, byli z líhně Václava Jiránka. Společný razantní start, po kterém následoval krásný dlouhý let všech tří vypustěných modelů, vyvolal potlesk přihlížejících. Václav nám při Mladoboleslavské jarní soutěži vykládal o tom, jaké pořádá pro děti náborové akce. A teď sklízí úrodu. Vlastně jsme to čekali, překvapením je snad jen to, že úspěch přišel tak brzy. I jemu to přejeme. Rozlétávalo se ještě v kategorii P30 žáci. Také dva nejlepší gumáčkáři byli ze stejné, kopidlnské líhně. Kolegy z Kopidlna při soutěžích také potkáváme velmi často. Dospělí patří mezi nejlepší a jak vidno, umí své zkušenosti předávat i mládí. Takže také nic překvapivého. V ostatních kategoriích, alespoň co si pamatuji, jsme na stupních vítězů viděli spoustu „starých známých“ z předchozích let.

Co se týče soutěžní plochy, byli jsme jí mile překvapeni. Čekali jsme závody na oranici a ona taková krásná louka. Také pořadatelé zvládli svoji úlohu na jedničku s hvězdičkou. Však jsme za celou dobu konání soutěže nezaznamenali žádný spor nebo dokonce oficiální protest. A tak jedním z mála lajdáků na ploše jsem byl já. Byl to pro mě šampionát zapomenutých předmětů. Doma jsem nechal rozkládací židličku, dalekohled, tmavé brýle a bohužel také nabíječku. Udělal jsem fotografie ze slavnostního nástupu, pak několik momentek ze stanovišť jednotlivých týmů, ale když jsem chtěl provést pár snímků dynamičtějších, fotoaparát prohlásil, že baterie jsou vybité, zasunul objektiv a vytrvale odmítal další spolupráci. Takže v naší galerii snímky startujících modelářů a jejich modelů tentokrát nenajdete.

Pozdě odpoledne jsme se přesunuli zpět do Jaroslavic, kde jsme měli své dočasné sídlo. Ještě v autě jsme učinili tradiční slib, tj., že na příští přebory se připravíme daleko lépe. Obávám se, že zůstane u slibu a platit bude obvyklý prázdninový scénář. Zatímco vedoucí budou mít stoprocentní účast na schůzkách, děti kromě svých počítačů a mobilů vypnou úplně všechno a budou se věnovat sladkému nicnedělání. Na základně v Jaroslavicích jsme něco málo pojedli, popili, ale spát jsme šli poměrně brzy. V neděli nás čekala dlouhá cesta domů.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš