V sobotu 8. dubna jsme se sešli na letišti v Panenském Týnci, abychom zde absolvovali dva odložené krajské přebory – přebor Ústeckého a Středočeského kraje. Jak jsem již uvedl při nějaké jiné příležitosti, z ekonomického hlediska je výhodné cestovat na závody jen jednou, horší je to ale pro modeláře, pokud není zrovna příznivé letové počasí. Ale nedá se nic dělat, nepovedené počasí zabránilo uspořádat oba přebory v původně stanovených termínech. Ještě několik dní před těmito závody to také nevypadalo nijak hezky. Pršelo a foukal silný protivný vítr. Moc jsme nevěřili věčnému optimistovi Pepovi Bartíkovi z Varnsdorfu, že v sobotu bude lépe. Ostatně určité obavy o velké větroně jsme z jeho hlasu i po telefonu cítili docela zřetelně. Naštěstí se počasí na sobotu trochu umoudřilo. Přesto v nás hrklo, když jsme vystupovali na letišti v Týnci z autobusu a opřel se do nás poměrně silný vítr. Předpovědi sice hlásily jeho postupné uklidňování, čemuž jsme ale příliš nevěřili. Obvykle to v Týnci bývá obráceně. Nakonec se ukázalo, že pravdu měli pořadatelé a nikoliv my. Což jsme ale netušili a proto jsme se hned po zahájení soutěže snažili upřednostnit „vlekané“ kategorie s tím, že házedla nějak dopadnou. Hlavně jsme měli strach o model F1H Petra Blaschky, zvláště poté, co jsme u našich soupeřů zaregistrovali několik při vleku zlomených křídel. Ale Petr je přeci jenom zkušený modelář a tak za mohutného povzbuzování vedoucích a mnohdy i časoměřičského týmu zvládl všech pět letů v podstatě bez problémů. Ve stejné pohodě zvládl Petr i kategorii A3. Potěšil nás také tím, že ač s rezervou splnil kvalifikační limit, přesunul se se svým modelem ke středočeským sousedům a v rámci tréninku si „Á trojky“ dal ještě jednou. Honza Weisgerber odlétal nejprve na jistotu házedla a pak i menší větroně. Výkony nikterak výjimečné, ale limit splněný profesorsky. Zbývá ohodnotit našeho nejmladšího modeláře, Tomáše Lufta. Tomáš nejprve využil silného větru v kategorii házedel ke zlepšení osobního výkonu téměř o sto vteřin. Ve větroních A3 toho ještě moc nenalétal. Proto také tuto kategorii zahajoval v ústecké soutěži s velkým respektem. Což bylo na dosažených výkonech znát. Byl to ten den náš jediný nesplněný limit. Podle plánu se proto Tomáš přesunul ke Středočechům na reparát. Zde si už byl jistější a také mu pomohl postupně zeslabující vítr. Starty probíhaly přesně dle scénáře předepsaného v našem klubu pro majitele školních modelů Gino. Tj. vší rychlostí vpřed a pak na zařvání vedoucích model včas vypustit. První dva lety byly přepychové, třetí v normě a dva zbývající lehce „podměrečné“. Což naprosto v pohodě stačilo na postup. A aby se Tomáš nenudil a v té zimě nám nenastydnul, vyhnali jsme ho ještě k sousedům na házedla. To znamená ten den již čtvrtou kategorii. Tomáš protestoval jen slabě, byť jsme na něm pozorovali známky velké únavy. Opět v naprosté pohodě potvrdil kvalifikační limit. Jsem rád, že Tomáš na nás po těchto útrapách nezanevřel. Jeho otec nám později potvrdil, že hned druhý den Tomáš doma na louce trénoval hody kamenem. Musíme mu z našich bohatých zásob po předchůdcích (modeláři přicházejí a odcházejí – modely zůstávají) věnovat domů nějakou „šunku“, ať se naučí házedla sám seřizovat.
Co se týče soupeřů, moc času je sledovat jsme neměli. Během krajských přeborů se ze sportovních manažerů měníme spíše na dráby křížené s účetními, kteří s papírem v ruce sledují dosažené výkony a neustále je porovnávají s kvalifikačními limity. Za což se trochu stydím, ale účel světí prostředky. Druhým naším úkolem je pak sledovat, zda se naši svěřenci příliš dlouho nezdržují u stánku s občerstvením (Honza si dal párky hned třikrát!). A tentokrát díky čerstvému větru také pozorovat, kde se v dálce nacházejí oni a kde jejich modely. Ještě štěstí, že máme mobily. Přes všechnu tu starost jsem si všimnul, kolik mladých modelářů po letišti pobíhá a ve srovnání s předchozími ročníky jsem zaregistroval i znatelný růst kvality dosažených výkonů. Nebo se mýlím?
Pokud tuto dvojsoutěž zhodnotím z pohledu Vilémováků, dopadlo to pro nás tak napůl dobře. Před zahájením soutěže jsem doufal v tři postupy ze šesti možných a „máme všechny“. Na MČR proto pojedou tři naši modeláři. Což je ale jen polovina našich svěřenců. Nekvalifikovali se ti, kteří zůstali doma. Malá Iveta je ještě hrozně malá, Michal Jiřinec bude mít po operaci minimálně další měsíc místo nohy kopyto a Jakub Smělík dal přednost budoucnosti, tj. přijímacím zkouškám na střední školu, kam se nechtěl dostavit s nudlí u nosu. V týdnu se nám již neozval, takže druhý pokus o splněné limity na přeborech u Milana Šaflera jsme neměli s kým podniknout. Příští sobotu jsme proto zůstali doma, čímž pro nás letošní krajské přebory skončily.
Výsledková listina z krajského přeboru Ústeckého kraje ZDE
Výsledková listina z krajského přeboru Středočeského kraje ZDE
Z. Hykš