Komentář k minulému dvojkolu jsem zakončil výzvou ke všem soutěžícím, aby se pilně modlili za zdar dvojkola posledního. Asi to dělali poctivě, protože i dnes panovalo na poli v Lipové příznivé letové počasí. Přítomní materialisté to sice vysvětlovali tím, že díky řádně prochlazenému kontinentu nedochází k tak výraznému proudění vzduchu, my pohané ale víme své. Minulou sobotu byla země ještě prochladlejší a přitom funělo velmi zdatně. Pozoroval jsem to tehdy za oknem hezky v teple a liboval si, že do té sloty nemusíme.

Dnes jsme se všichni znovu shromáždili na parkovišti před restaurací U Pytláka. Foukal mírný jižní vítr. Sluníčko z hustých mraků vykukovalo jen velmi neochotně. Ale nesněžilo. Sněhu připadlo v předchozích dnech ještě dalších zhruba deset centimetrů, ten ale, díky teplotě nad nulou, byl mokrý a sesedlý (byl jsem až překvapen, že se všichni naši svěřenci řídili pátečními pokyny a na pole se dostavili v holínkách – čekal jsem alespoň jednoho výtečníka v polobotkách). Bylo jasné, že závody se uskuteční, čímž po dlouhých letech to bude opět ročník, během kterého jsme nemuseli provádět žádné termínové přesuny.

Ještě před zahájením soutěže nám obětavý tatínek Honza opět vytvořil krásné startoviště a navíc ve směru větru koly svého traktoru vytlačil v hlubokém sněhu koleje pro pohodlné stíhání letících modelů. Oproti minule jsme se totiž museli posunout hlouběji do pole, protože foukalo přeci jenom o trochu více a směrem, kterým bychom trefovali nedalekou restauraci a nebo řadu kolem rostoucích stromů. I tak ti nejlepší létali až k nedaleké silnici vedoucí z Lipové do Lobendavy a smůlu měl Petr Blaschka starší, který pověsil svůj nejlepší model na vysoký strom a musel domů pro tyč, kterou obvykle shazujeme v hale zavěšené modely. S ohledem na mokrý sníh jsem se obával, že se projeví největší slabina modelů našich svěřenců, totiž nedokonale prolakované výškovky. Kupodivu to nebylo tak hrozné. První kolo odlétali bez problémů všichni, zatímco v kole druhém se zkroucenými výškovkami zápasili jen dva z našich modelářů. Čekal jsem to horší. I naši soupeři létali velice pěkně. (pozn.: téměř všechny dosažené výkony byly započítány do celkového hodnocení s tím, že většinou se škrtala první dvě kola odlétaná v Mikulášovicích). Časoměřičů jsme měli dost, takže soutěž plynula rychle ke konci. Postupně jsme se přesouvali do restaurace U Pytĺáka, kde jsme měli rezervovaný salónek a kde jsme vyhlásili celkové výsledky. Vítězové obdrželi pěkné inovované diplomy vytvořené Lubošem Paťhou, dále poháry taktéž darované Lubošem a v tašce i spoustu jedlého i nejedlého dodaného zástupci obou zbývajících klubů. Děti mimo stupně vítězů si mohly tradičně zobnout z připravené směsi bonbonů a různých sušenek. Ale moc si nezobaly. Zřejmě jsou stále dostatečně zásobeny vánočními svátky.

Lubošovy diplomy nás upozornily také na to, co si nikdy nejsem schopen zapamatovat, totiž, že příští rok se sejdeme již po pětadvacáté. Snad si už teď můžeme slíbit, že pokud to bude možné, skutečně se sejdeme. A ještě jedna zajímavost – tím, že jsme se přesunuli z Mikulášovic do Lipové, ještě více jsme zdůraznili název naší soutěže. Z pole, na kterém jsme dnes létali, to je k severním hranicím již jen 2500 m.

Pak jsme přítomné modeláře informovali o dalším programu – nyní nás čekají dvě halové soutěže ve Vilémově a Děčíně, po kterých se v březnu rozjedeme na vzdálenější letiště v České Lípě a Panenském Týnci na „velké létání“ s volnými modely. Tato informace již zanikla v hromadném úprku především mladších modelářů k automobilům s cílem být co nejdříve u svých počítačů. Což jim stejně nebylo moc platné, protože řídili starší a ti se loučili důstojněji a rozvážněji.

Takže nahledanou v Lipové (Mikulášovicích) opět za rok.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš