O této akci hovořím v předchozím příspěvku. Tož jen krátce pár podrobností. Byl to opět propadák. Dostavil se jediný zájemce, či spíše zájemkyně, malá Yvetka. Ale ta se snad ani mezi úplné nováčky nedá počítat. Když modelařila maminka, teta, druhá teta, strejda a teď i bratranec Petr, musela se u nás časem ukázat i ona. Uvidíme, co z ní vyroste. Děvčata mezi modeláři tvoří menšinu a hlavně v silových disciplínách obvykle nedosahují takové výkonnosti jako chlapci. Ovšem třeba taková teta Jitka, která se zařadila mezi pět nejúspěšnějších členů našeho klubu v historii, je velkým vzorem.Tristní situaci v našem náborovém snažení dokreslují slova jedné maminky: „my jsme plánovali, že se přijdeme podívat, ale pak se nám nechtělo. My se přijdeme podívat některý příští pátek“. Milá maminko, my nechceme fungovat jenom jako odkladiště vašeho potomka. My potřebujeme i Vás, třeba jako příležitostného časoměřiče na našich soutěžích. Proto pořádáme Dny otevřených dveří, kde nejenom lákáme nové zájemce, ale také vysvětlujeme, co mohou rodiče očekávat od nás a co naopak my požadujeme po rodičích. V tomto případě ovšem hned na začátku případné spolupráce bliká varovná kontrolka.

Po půlhodině marného čekání naložili vedoucí jediného zájemce do auta a i s maminkou odjeli do nedaleké sportovní haly, kde mezitím řadoví členové klubu pod dohledem Petra Blaschky staršího trénovali na blížící se děčínskou soutěž „Vánoční rampouch 2016“. Takže Yveta si hned odzkoušela létání v hale a ti ostatné holt ostrouhali.

Dost bylo ironie. Na jaře to zkusíme znovu.

Z. Hykš