Do podzimního cyklu soutěží volných modelů zbývá relativně spousta času a tak v dílně panuje při schůzkách mladých modelářů pohodová atmosféra. Nekonečné diskuze na téma, která spolužačka je hezčí, či naopak, který spolužák je větší blb, jen chvílemi narušují prosby vedoucích, že by bylo dobré také pokročit se stavbou nových modelů. Počítám-li dobře, tak třeba tu F1H MIKI někteří modeláři začali stavět na letním táboře na Rané v roce 2014 a „už se mohou pochlubit“ trupem a kostrou křídla. Tuto selánku na dvě nebo tři schůzky trochu narušila příprava na Mistrovství ČR halových modelů v Mělníku. Všichni odstranili šrámy na svých modelech, které utrpěly v zimě při soutěžích u nás ve Vilémově a v Děčíně. A světe div se, Michal dokončil halové házedlo, zatímco Jakub stihl postavit novou A6.
S opravenými modely jsme vyrazili v sobotu 11. června do Mělníku. Odjezd jsme načasovali tak, aby naše robátka měla jen půl hodiny na trénink. Všimli jsme si totiž, že zhruba po půlhodině koncentrace dětí polevuje a dosažené výkony nedokážou vyvážit vzniklé ztráty na modelech. Situaci trochu zkomplikoval Honza, který na sraz dorazil o dobrých dvacet minut později, málem ještě v pyžamu a s rohlíkem v ruce. Naštěstí cestou nenastaly žádné komplikace, takže jsme tento skluz v pohodě vyrovnali.
Jakuba, Michala a Honzu jsme již vzpomínal. Ve výpravě tentokrát chyběl velký Petr, který celý měsíc buduje v sousedním Německu kapitalizmus a tím pádem i malý Petr, který se zúčastnil rodinné oslavy. Naopak, potěšil nás junior externista Martin, který se sám ohlásil a na závody odjel s námi. Do závodů jsme tedy přihlásili tři žáky a jednoho juniora. Mistrovství ČR je vypsáno pro seniory. Samozřejmě se těchto závodů mohou zúčastnit i žáčci s juniory, kteří vlastní mistrovství nemají, musejí ale počítat s tím, že budou figurovat ve společné výsledkové listině. To je trochu demotivující, protože porovnávat se s mistry svého oboru je pro děti dost obtížné. Napadla nás i myšlenka, proč pro děti neuspořádat samostatné MČR jako třeba u volných modelů, ale je pravdou, že s ohledem na členskou základnu by vlastně nebylo pro koho jej pořádat. Na druhou stranu by pro děti mělo být povzbuzením, že se na ploše sobotních závodů setkali s řadou přeborníků v čele s Mistrem Kalinou a že to srovnání neskončilo ani trochu fiaskem.
Během soutěže v kategorii F1N (halová házedla) jsem měl sice několik jízlivých poznámek na téma slabší snídaně, protože Jakub s Michalem podle mého názoru házeli tak na tři čtvrtiny plynu, ale se třemi započítávanými lety jsem byl nakonec spokojen. To Honza s Martinem byli trochu přemotivováni a práskali letadla do vzduchu možná až moc energicky. Řekl bych, že se současnými modely je strop jejich možností o takových deset vteřin výše. Trochu to mrzí u Honzy, který se mezi žáky zařadil na druhé místo o pouhou desetinu sekundy za nejlepším.
Již podruhé mě na začátku soutěže v kategorii A6 obcházely mdloby. Stejně jako na jaře v Děčíně jsme ještě ani nezačali létat soutěžně a již došly gumové svazky připravené panem vedoucím Blaschkou a na řadu přišla železná zásoba skrytá v montážní krabici. A stejně jako v březnu v Děčíně, i tentokrát během prvního a druhého kola se děti jako mávnutím kouzelného proutku rapidně zlepšily. Přestaly trhat svazky a začaly létat. Každý z našich alespoň ve dvou letech překročil čas tří minut, což je pro nás určitá hranice kvality. Děti se netrápily tím, že s nimi létalo několik starších modelářů s výkony přes pět minut a plně se věnovaly interní klubové soutěži o nejlepšího gumáčkáře, kterou jsem vyhlásil. A moc mě potěšilo, že se to obešlo bez naschválností. Ba naopak, po celou dobu se sice navzájem špičkovaly, zároveň si ale i hodně pomáhaly.
Ve výsledkové listině jsme se podle očekávání ocitli v obou kategoriích v její druhé polovině. Tudíž na nás žádný diplom nezbyl. Rozhodli jsme se proto, že každému z našich účastníků věnujeme jakési poděkování. Ať mají na tyto vydařené závody nějakou památku.
Domů jsme vyrazili zhruba v půl osmé. Rozvezli jsme děti po okolí a šli spát, protože do desáté hodiny večerní již mnoho času nezbývalo. Takže haloví modeláři: nashledanou opět v prosinci v děčínské sportovní hale.
Z. Hykš
Gratuluji k výsledkům. A co další plány? Prosléchá se, že stahujete kalhoty daleko před brodem a nejedete na soustředění talentované mládeže na Ranou. To není dobrý příklad tréningu před mládeží.