Dlouho dopředu plánovaná akce se odehrála nedaleko od naší klubovny, na louce zvané „U Skokánku“. Dva dřevěné skokanské můstky jsme zrušili již dávno, místní název zůstal. Abychom si mohli zalétat, musí se sejít několik faktorů. Létáme samozřejmě v pátek, kdy se obvykle koná modelářská schůzka, nesmí příliš foukat a nesmí být vysoká tráva. To místní zemědělci neradi vidí, nehledě na to, že o plochu bychom se pak museli dělit se zvědavými kravami. I tak se raději předem majitelům polností ohlásíme.

Nejprve jsme absolvovali soutěž s malými házedly, které máme vždy připravené pro akce pro veřejnost, jako je například Dětský den a nebo podzimní drakiáda, kdy obvykle při nedostatku větru se svými modely zachraňujeme situaci. Kouzlo této soutěže spočívá v tom, že každý si svůj model vylosuje a musí s ním absolvovat pět kol. Dalších pět kol pak s modelem druhým. Záleží na každém, jak si vylosované házedlo seřídí. Jsem rád, že s přehledem zvítězil pan vedoucí Blaschka, který tak dětem znovu dokázal, kdo je v kroužku nejlepší modelář. Ostatní létali dost nevyrovnaně. Je vidět, že v seřizování modelů máme hodně rezerv.

No a pak jsme ustoupili až na buben bývalých můstků, kde jsme rozdělali na připraveném ohništi velký oheň,. A zatímco část modelářů opékala špekáčky, všichni se postupně vystřídali u pana vedoucího a alespoň na chvíli si zahýbali páčkami našeho letitého RC modelu. Je to původně větroň Špaček, na který jsme pomocí pylonu připevnili elektromotor. Pro méně zkušené modeláře ideální model, který při zapnutí elektromotoru snadno nabírá velkou výšku, odkud se pak rozvážně snáší k zemi. Vyzkoušeli si jej i oba naši nováčci, kteří s řízením RC modelů dosud neměli žádné zkušenosti.

Společenská úroveň akce byla trochu narušena tím, že jsme se sešli s podobnou akcí pořádanou dopoledne základní školou ve Velkém Šenově. Děti proto byly špekáčků brzy syty a připalovaly na ohni raději krajíce chleba. A pak také tím, jak se ti naši blbouni k sobě vzájemně chovají. Největší vejlupkové si navzájem dílem rozsedli, dílem záměrně rozbili kelímky a neměli pak z čeho pít oblíbenou Colu. O té rozkopnuté hořčici ani nebudu mluvit. Propagátor kolektivního ducha mezi mládeží, Jaroslav Foglar, by toto asi nerozdýchal.

Z. Hykš