Děti moje téměř vlastní – dobře jste létaly. Je sice pravda, že počasí dobrým výkonům přálo, (při souběžně pořádané Pražské lize jsme zaregistrovali spoustu rozlétávání) a naopak vám se občas něco nepovedlo, ale i tak jsem s vaším vystoupením spokojen.

A to jsme chvíli svoji účast zvažovali, protože předpovědi počasí nebyly nijak příznivé a s tím, jak se blížila sobota, se dokonce postupně zhoršovaly. Ale jak pravil pan vedoucí Blaschka, pojedeme a přinejhorším si alespoň trochu zatrénujeme. Vždyť modely A3 jsme drželi v ruce naposledy někdy v říjnu minulého roku. No vyrazili jsme, ale přesvědčen jsem příliš nebyl. Mrholení se v Děčíně změnilo dokonce v regulérní déšť, ale ten naštěstí brzy zeslábl a někde za Ústím už byla silnice úplně suchá. Do Týnce jsme přijeli o několik minut po zahájení soutěže. Zdržení způsobil jeden náš nejmenovaný svěřenec, který se z Vilémova vracel domů do Lipové pro průkaz totožnosti. Do Týnce to totiž máme nejblíže přes Německo, podél Labe a neradi bychom případné německé kontrole dokazovali, že to dítě bez dokladů je opravdu náš Honza Weisgerber. Pokud vynechám již tradiční rituál týkající se všech našich dětí, tj. „kde máš čepici, rukavice, holínky, pláštěnku, svačinu, pití……?, byla toto pro dnešní den jediná komplikace.

Soutěž jsme začali kategorií házedel. Každý z našich svěřenců sice nějaký ten let pokazil, ale všichni už mají natolik dobrou výkonnost, že to zbývajícími lety vykompenzovali. Kvalifikační limit splnili bez problémů. No a větroně A3 byla úplná pohoda. Všem to létalo od samého začátku, jako kdyby modely neležely pomalu půl roku v přepravních krabicích. Celá soutěž proběhla v klidu a pohodě. Nevybavuji si, že by bylo potřeba na někoho „zařvat“. Zato chladno bylo takové, že někteří dospělí, jen aby se zahřáli, dobrovolně pomáhali dětem s donáškou modelů.

Na vyhlášení vítězů jsme dokonce chvíli čekali, což dokazuje i série fotografií s pneumatikami. Momentky ze závodu se pořídit nepodařilo. Tentokrát jsem upřednostnil roli servismana před funkcí fotoreportéra. A také jsem si vzpomněl na kritiku našeho klubového ekonoma, že fotografie ze soutěže jsou stále stejné. Ono je to těžké – stejná letiště, stejní modeláři, stejné modely. Těžko vymyslet nějakou inovaci. Dnes tedy jen pneumatiky a nabíjení energie v nedalekém gotickém chrámu do rodinného alba.

Asi to není příliš výchovné, ale tentokrát jsme postup na MČR upřednostnili před dosaženými výkony. Na seřízení letadel a doladění formy máme teď spoustu času. I když na regulérní letiště to máme spoustu kilometrů a létání na místních pastvinách se nám zemědělci snaží zpestřit hnojením, doufám, že nějakou tu soutěž a spoustu tréninků do MČR stihneme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš