Přátelé, kamarádi, popis následující události je bohužel známý vám všem, co se v modelářských kroužcích (a nejen těch modelářských) staráte o dorost. Ten průběh jsme tak trochu očekávali, přesto jsme nakonec pocítili určité zklamání.

Den otevřených dveří, spojený s náborem nových členů, pořádáme každoročně. Tentokrát o něco později, protože jsme si nejprve museli své záležitosti vyříkat s novým Občanským zákoníkem. Teprve až po vyjasnění, za jakých podmínek budeme fungovat dále, jsme se rozhodli rozšířit své řady o mladé modeláře. Jako obvykle jsme informaci o náboru zveřejnili na stránkách Vilémovských novin a všude možně vyvěsili pozvánky na Den otevřených dveří. A protože víme, že většina našich spoluobčanů noviny nečte a do vývěsek se nedívá, nechali jsme se inspirovat kolegou Bartíkem a vyrazili za dětmi do školy. S dětmi jsme strávili příjemnou hodinku. Popsali jsme jim, co je u nás v kroužku čeká, pokud se rozhodnou stát se mladými modeláři. Úžas a nadšení jsme vzbudili několika lety halových modelů a zodpověděli spoustu dotazů. Nakonec jsme všem dětem vrazili do ruky pozvánku na Den otevřených dveří, který se konal o týden později a čekali, jaký bude výsledek.

Výsledek byl úplně stejný jako loni, či předloni. Tedy téměř žádný. Dostavili se rodiče se třemi děvčaty, zatímco kluci, jak pravil druhý pan vedoucí, zůstali doma čučet do svých počítačů. Celou akci jsme samozřejmě dokončili a přítomným rodičům (prarodičům) s dětmi a „zástupcům tisku“ představili činnost našeho klubu. Děvčata jsme nakonec pozvali na pravidelnou schůzku, která se konala o dva dny později. Dostavila se jedna.

Nic proti dívkám nemáme. Ostatně, sami jsme je spolu s chlapci mezi nás pozvali. I mezi nimi se najde výjimka, která chce místo panenek pečovat o modely letadel. Jenže za těch třiatřicet let, co to děláme, jsme v našich řadách měli tak tři děvčata, která to s námi chvíli vydržela a jen jednu supermodelářku. Nic naplat, modelařina je hlavně pro chlapy a ti jak se zdá, ve Vilémově žádní nejsou.

Když to shrnu, celkový efekt naší akce byl následující:

• trochu jsme si v dílně uklidili
• přivítali jsme v našich řadách jednu květinku. Ač teprve třeťanda, měli jsme pocit, že se ti naši starší modeláři tentokrát krotili ve výrazech a vůbec bylo v dílně tak nějak klidněji
• s panem vedoucím jsme přišli o jeden den dovolené, protože do školy jsme samozřejmě museli přijít dopoledne.

Slibuji, že se budeme snažit i nadále a doufám, že příště to vyjde lépe. Prý mají do školy nastoupit silné ročníky. Tak snad mezi nimi nebudou jen samé bábovky.

Z. Hykš