Toto dvojkolo se uskutečnilo podle plánu, to znamená v sobotu 9. ledna. Již tradičně se dostavili soutěžící a časoměřiči pořádajících klubů, tedy LMK Mikulášovice, Varnsdorf a Vilémov. Jak jsem si přečetl ve Volném letu, jsme tak daleko na severu a doprava k nám je příliš komplikovaná, takže se k nám soutěžící z jiných klubů příliš nehrnou. Byť v minulosti pár světlých výjimek bylo. Přesto byla účast velice hojná. Způsobil to pan Bartík z Varnsdorfu, který dlouhou dobu dopředu avizoval jasnou oblohu a naopak mraky soutěžících. To počasí tak skvělé nebylo, zlobil hlavně vítr. Foukalo sice přijatelně, bohužel ze špatného směru – rovnou přes řadu vysokých stromů, které na letové ploše vytvářely spoustu nepředvídatelné turbulence. Horších časů tentokrát dosahovali i naši nejlepší vrhači, kteří většinou s prohazováním té rozvířené přízemní vrstvy nemají problémy. Ale nereptám. Proti tomu, co si druhý den prožili modeláři na soutěži v Liberci, bylo u nás přímo předpisově. Zato soutěžící se dostavili přesně dle slibu našeho Pepy. Když jsme přijížděli k soutěžní ploše, na parkovišti se to jenom černalo. Hlavně dětmi, kterých pan Bartík ve Varnsdorfu a okolních městech naverboval více jak dvacet. Některé žáčky jsme poznávali, ale většinou to byly samé nové tváře. Jestli alespoň část dětí vydrží, budou mít Varnsdorfští do budoucna o dorost postaráno. Musíme se kolegy Bartíka zeptat, na co je nalákal. Zřejmě to byl jeho přesvědčovací talent a svaté nadšení pro vše létající, protože vím, že párek a limonáda po dobře zalétané soutěži jako stimulace už nefungují. Při soutěži měli co do počtu převahu hlavně mladší žáci, ale i těch starších se sešlo poměrně dost. Dokonce jsme mohli vyhlásit samostatně i juniory, protože splnili podmínku alespoň tří soutěžících ve věkové kategorii. Dědků bylo méně. A protože tentokrát chybělo několik tradičních účastníků, kteří se jistě dostaví příště, myslím, že na konci tohoto cyklu vykážeme více jak třicet soutěžících. Což už je na dnešní poměry velmi slušné obsazení. Naštěstí varnsdorfští splnili i další slib a dovezli k závodníkům také několik časoměřičů. To je moc dobře, protože samoměření, ke kterému v závěru loňského roku proběhla mezi modeláři docela vášnivá diskuze, nebylo v té převaze dětí absolutně možné. Ostatně, až na opravdu malé výjimky zatím tuto metodu při svých soutěžích nepraktikujeme. Stále se nám daří „zblbnout“ část rodičovstva i nelétajících členů našich klubů, aby slezli z gauče a šli do té ledárny, která u nás občas panuje, pomoci s organizací. Tentokrát měřilo šest časoměřičů a jeden zapisovač. Šlo to jako „po másle“. Díky tomu jsme mohli kolem dvanácté hodiny závody uzavřít a vypravit se na cestu domů. Příští termín dalšího dvojkola je 23. ledna.

Z. Hykš