I přesto, že jsme naši soutěž po počátečních zmatcích přesunuli na všední den, blíže ke konci roku (mimochodem, dodnes se s kolegy nedokážeme shodnout, kdo tento přesun prosadil), sešli jsme se toto úterní odpoledne v docela hezkém počtu – jen seniorů bylo sedmnáct. Další údaje do statistiky bohužel už trochu skřípají. Dostavili se dva junioři a devět žáků. Školy mají prázdniny, hory postrádají sníh, plesová sezóna ještě nenastala a tak nám nezbývá než domnívat se, že zbylí žáčci a junioři se místo soutěže věnovali přehrabování se v dárcích. I my jsme měli ve svých řadách jednoho přehrabovače. Jinak jsme se sešli v plném počtu a dokonce nám svoji ratolest přišla ukázat i naše bývalá členka Jitka. Tradičně poslabší byla účast místních obyvatel, přestože jsme tuto soutěž inzerovali ve Vilémovských novinách. Dostavila se pouze paní místostarostka, která akcím pro děti věnuje velkou pozornost a radost nám udělal druhý náš bývalý, hlasitě fandící člen Lůďa s paní Lůďovou. Na chvíli zaskočili Smělíkovi, bohužel až poté, co Jakub rozlámal jediné své létající házedlo a rodičům tak s neřádně opraveným modelem předvedl pouze několik úderů o podlahu. Většina z vás už určitě poznává také tradičního účastníka všech našich akcí, Petra Falce. Petr mi obvykle volá a vyzvídá podrobnosti k soutěži minimálně dva týdny předem. Dorazil také správce sportovní haly, kterého ale podezíráme, že přišel jen zkontrolovat, zda se nestrefujeme špunty od šampusu do zářivek.

Soutěž jsme zahájili jako obvykle kategorií F1N. Za hodinu a čtvrt jsme byli hotovi. Někdo si ještě na poslední chvíli zlepšil výkony do žebříčku, někomu se tentokrát dařilo o něco méně. Výsledky jsou již k dispozici – posuďte tedy sami. Slavnostní vyhlášení jsem trochu poškodil. Sponzorský dar věnovaný panem Dlouhým z Karlových Varů, totiž věnec špekáčků určený nejlepšímu superseniorovi (házedláři staršímu 55 let), jsem se ostýchal pověsit na krk panu Procházkovi, na, jak zdůraznil, čerstvě umytý krk. Cena se tedy do Karlových Varů vrátila alespoň v náručí nejúspěšnějšího superseniora.

Pak přišla na řadu kategorie A6. Letové podmínky pro gumáčky tentokrát nebyly nejlepší. Jakoby uprostřed haly vznikal nějaký průvan, který zaháněl letící modely na všechny strany. Tolik startů, které skončily za některou z natažených sítí a nebo na balkonu, jsme snad ještě nikdy neměli. O to napínavější to ale bylo. O stupních vítězů v seniorské kategorii se rozhodlo až posledním letem soutěže.

Ještě jedno nedopatření se mi povedlo – já, úporný cyklista, jsem při posledním výletu nastavil na svém trofejním fotoaparátu režim „krajina“, čehož jsem si bohužel všimnul příliš pozdě. Co jsem nafotil, byla tragédie. Takže přátelé – momentky z plochy tentokrát nejsou žádné a alespoň vyhlašování výsledků zachránil pan Bartík, který se rovněž potýkal s nastavením svého přístroje, jehož fotoaparát je ale rozhodně v lepší kondici jak ten můj. Chtělo by to inovaci fotografického vybavení. Já jsem to Ježíškovi říkal, ale on argumentoval tím, že na řadě jsou důležitější věci. Obávám se ovšem, že s novou ledničkou v únoru lepší fotografie v naší hale nepořídím.

Přes tyto drobné nedostatky panovala po celou dobu soutěže v hale dobrá nálada. Nejveseleji bylo tradičně u baru vedeném obětavou paní Blaschkovou. Soutěž jsme skončili v půl osmé vyhlášením výsledků kategorie A6. Pak už jsme si jen popřáli do nového roku, rozloučili se a vyrazili do konečně mrazivé noci opatrně domů. Se spoustou z vás jsme se neloučili na dlouho. Uvidíme se už devátého ledna na poli v dolních Mikulášovicích při dalším ročníku Nejsevernějšího házedla. A s těmi ostatními se, jak pevně doufám, přivítáme v únoru opět v naší hale při halovém Žuchu 2016.

Ukázka diplomu ZDE!

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš