Nebýt vyzdobených vánočních stromků, které jsme cestou do Děčína viděli, ani bychom nepoznali, že se blíží konec roku. Sobotní počasí připomínalo spíše čas březnového Josefovského létání. Jednou, či dvakrát jsme do Děčína cestovali zasněženou krajinou a to i v údolí Labe. Ale upřímně řečeno, čím je člověk starší, tím víc sníh „nemusí“. Jak pravil jeden můj cyklistický kolega: Sněžit má na horách. Kdo chce, ať si tam jede.
Soutěž v děčínské sportovní hale začala dle plánu – přesně v osm hodin se rozsvítily reflektory a my mohli celou hodinu trénovat se svými novými házedly. Po půl desáté začala vlastní soutěž a to kategorií F1N žáků. Uznávám, moc soutěžících se nesešlo, ale i tak se přimlouváme, aby tato věková kategorie alespoň u házedlářů byla rozdělena na žáky mladší a starší. Ze zkušeností víme, že porážka od soutěžemi otřískaného patnáctiletého hromotluka dokáže ty nejmladší pořádně otrávit. Moc jich v klubech nemáme a proto si musíme všechny nováčky tak trochu hýčkat. Tím nelobuji za vlastní zájmy – toto tvrdí vedoucí klubu, který bude mít ještě čtrnáct dní ve svých řadách jednoho mladšího žáka a od příštího roku už jen samé zmiňované hromotluky.
Ale jinak dobré – soutěž i naši svěřenci. Kluci zalétali pěkně. Petr s Honzou již absolvovali spoustu soutěží, mají hezké a výkonné modely a tak už jen čekáme, kdy konečně začnou padat nějaké třicítky. Příjemně nás překvapili Jakub s Michalem. Ti toho s házedly naopak ještě moc nenalétali. Michal byl dokonce na své první soutěži. Uvidíme, zda sobotní výkony potvrdí i v závěru roku v naší, poněkud těsnější sportovní hale. Co se týče soupeřů, napráskali nám hlavně polští kolegové (a kolegyně). Je vidět, že to s házedly opravdu umí. Myslím ale, že i my se stále zlepšujeme a doufám, že příště to opět bude o něco těsnější. Juniory a seniory nechci příliš hodnotit. Těch se naopak schází docela dost. Ale nemám k dispozici výsledkovou listinu a tak si jen opatrně tipnu, že my, vilémovští, jsme v minulosti už létali daleko lépe.
Také v kategorii A6 nás naši svěřenci velice příjemně překvapili. Opět sice nedošlo k nějakému výraznějšímu porovnání s konkurencí, protože kromě nás byli do soutěže přihlášeni už jen dva modeláři varnsdorfští, ale to nevadí. Den před soutěží si hoši sami překontrolovali a opravili svá letadla, která jsme měli v přepravních boxech uloženy od letního halového MČR v Mělníku a tuto sobotu se sami připravovali k letu. Všichni zalétali moc hezky. Zvítězil náš nový člen Michal, následovaný Štěstěnou oblíbeným Jakubem a na třetím místě úporným modelářem Honzou. Bramborovou medaili bral náš jemný mechanik Petr, na kterého se nedostalo, přestože oba jeho hodnocené lety byly přes tři minuty. To jsme ještě nezažili. Ocenili jsme také, že oproti minulým soutěžím odpadly raketové starty rovnou pod střechu haly. V sobotu stoupaly naše modely daleko rozvážněji. Ještě by to chtělo trochu více citu při zacházení s letadly. Poškození letadla při jejich vyjímání z krabice, při nasazování svazku a nebo dokonce o kolegova záda, jsou zbytečné ztráty. A pak ta úděsná spotřeba gumových svazků. Na toto se musíme zaměřit přednostně. Jinak by se snad ani nezvládlo do Čech tolik gumy dovážet. Mezi dědky se přihlásili dokonce pouzí dva soutěžící, které doplnili dva varnsdorfští junioři. Což je velká škoda. Zažili jsme doby, kdy i v této kategorii byla děčínská hala seniorů gumáčkářů plná.
Nám se v Děčíně moc líbí. Hala je to velká a dají se v ní zalétat velké časy. I ta nešťastná světla nás včera zlobila jen občas a co jsme na ně zavěsili, jsme opět, s jedinou ztrátou, také vyšťourali. Na závěr bych chtěl pochválit pořadatele. Mělo to spád a jeden, či dva drobné organizační problémy byly obratem vyřešeny ke spokojeností všech. Za nás mohu slíbit, že pokud se tato soutěž bude konat i příště, určitě přijedeme.
Zdeněk Hykš