Hlavním pořadatelem letošních mistrovských závodů byl LMK Varnsdorf v čele s neúnavným organizátorem, p. ing Bartíkem. Za soutěžní plochu si vybral letiště v Domoslavicích. Proč až letiště v Hradeckém kraji, když pořádající kluby jsou ze severu? Důvod je prostý – republikových přeborů se vždy účastní velká spousta lidí, ať již organizátorů, závodníků, či jejich doprovodu a není v našem okolí mnoho ploch, na kterou by se všichni vešli. Vlastně není žádná.
Jak již bylo řečeno, v čele organizačního týmu stál p. ing Bartík. Přestože již věkem důchodce, většině z nás „čekatelů“ imponuje jeho neutuchají elán a nadšení pro modelařinu všeho druhu. Je dobře, že tuto sopku doprovází spolehlivý tým spolupracovníků, kteří naopak do závodů vnášejí potřebný klid a pohodu. A jsem také rád, že v početné skupině časoměřičů jsem viděl spoustu kolegů z Varnsdorfu a okolí, modelářů z kraje Hradeckého i dalších, kteří se coby závodníci pravidelně účastní našich regionálních soutěží, ať již je to Pepova jarní, náš Žuch, či Mikulášovické házedlo. Chápu jejich přispění jako určitou kompenzaci za to, co pro ně při svých soutěžích děláme. I my jsme zapůjčili téměř celý náš časoměřičský tým. Čtyři časoměřiči na tak malý klub, jako jsme my, je slušný počet.
Soutěž začala slavnostním nástupem. Po státní hymně, krátkém projevu ředitele soutěže, místostarosty nedalekých Hořic a ukázce vystoupení hořických mažoretek, vypuklo první kolo. Počasí se během soutěže měnilo dost radikálně. V prvních kolech bylo poměrně klidno a chladno. Během závodu vítr postupně sílil. Pokud vylezlo sluníčko, bylo i teplo, pokud se ale schovalo za neustále přibývající mraky, byla dost velká zima. Ve čtvrtém a pátém kole se již muselo na příznivé podmínky čekat a ne vždy se to i povedlo. Naštěstí to pořadatel dobře spočítal a na každé stanoviště přidělil zvládnutelný počet soutěžících a soutěžních kategorií. My jsme měli naše modeláře umístěny na třech startovištích. Hezky vedle sebe, takže nám nedělalo žádný problém přebíhat na těch 12 metrech od levého křídla na pravé a zpět.
Co naši svěřenci? Začnu odspodu. Jakub Smělík během soutěže udivoval své kamarády spoustou kouzelnických triků, díky kterým již absolvoval několik veřejných vystoupení a získal přezdívku „Copperfield“. Bohužel, pořádnou A3 si vyčarovat nedokáže a postavit lepší model jak Gino, se také nedaří. Druhým výtečníkem je Honza Weisgerber. Ten ty výkonnější modely dokonce má, ale marná sláva. Když se netrénuje, lepší výsledky se nedostavují. Zatímco zbytek týmu přes celé prázdniny navštěvoval naši klubovnu a v hezkém počasí jezdil do nedaleké Lipové (mimochodem Honzova bydliště) trénovat, Honzu jsme o prázdninách neviděli ani jednou. Jeho letadla nejsou špatná, ale chtělo by to s nimi více létat. A nevím, nevím, jestli ve zbytku sezóny dojde ke zlepšení morálky. Mé poplašné informace typu „přidejte, příští mistrovství je JIŽ za padesát týdnů!“, přecházejí oba dárečkové s ledovým klidem. Následují naši dva nejlepší, totiž Petr Blaschka a Martin Hájek. I když se někdy i jejich návštěvy modelářského kroužku měnily na kroužek diskuzní, uznávám, že o prázdninách se snažili. Však to také na jejich vystoupení v Domoslavicích bylo vidět. Mezi oběma kluky nevidím velký výkonnostní rozdíl. Co mě ale zaujalo, byla Martinova taktičtější vyzrálost. Už dlouho jsem ho neviděl tak rychle běžet na startoviště po zahájení čtvrtého kola. Spočítal si totiž, že ta modrá obloha dlouho nevydrží a odstartoval se svojí A3 jako první. Hned po něm se to zavřelo a všichni ostatní, včetně našich ostatních, v poklidu svačících modelářů museli čekat. Ne všichni se dočkali. Však také čtvrté kolo mělo na celkové výsledky velký vliv. Dlouho to u Martina vypadalo na druhé místo a proto jsme byli příjemně překvapeni, když to nakonec o pouhé dvě vteřiny vyšlo na titul. Náš první v mládežnické kategorii po více jak třiceti letech činnosti klubu. Škoda Petra. V součtu obou kategorií zalétal ještě lépe jak Martin, ale v početněji zastoupených žácích to stačilo „jen“ na čtvrté a páté místo. I tak to bylo nejlepší žákovské vystoupení v historii našeho klubu. A škoda, že Martin už do kroužku nebude docházet. Postihl nás tradiční problém venkovských klubů, totiž velké ztráty modelářů při přechodu z žákovské do juniorské kategorie. Přestože Martin „zůstane v oboru“ (bude se učit ve Vodochodech na leteckého mechanika), schůzky v žádném případě stíhat nebude. Doufáme, že alespoň na nějakou soutěž zavítá. Letecký park na to má dostatečný. A chodit by měl ještě z jednoho důvodu – pobavení ostatních. Podmínky sázky se musí plnit, takže od těchto závodů si s Martinem tykáme a já jej celý jeden rok musím oslovovat „Vaše blahorodí“. Petr bude od příštího roku soutěžit také coby junior. V žácích nám zbude umělecké duo Jakub – Honza, posílené ještě jedním nováčkem. Chlapci se budou muset příští rok hodně snažit, aby se Petrovi a Martinovi alespoň trochu přiblížili. Co se týče členské základny, doufáme, že alespoň jednu nebo dvě úplně nové duše ještě získáme. Pan vedoucí Blaschka chystá velice rafinovaný nábor.
Ale zpět k soutěži. Rádi jsme konstatovali, že republikové přebory se Pepovi (opět) povedly. Za to, že na nás a spoustu dalších nezbyl guláš, nemůže. Tímto mu ještě jednou děkujeme a slibujeme, že mu příště zase pomůžeme. A nám promiňte poslabší fotografickou přílohu. Tentokrát jsme na fotografování nějak nenašli dost volného času.
Tak za rok zase na shledanou.