O týden později po našem Žuchu se na letišti v České Lípě konala soutěž mikulášovických modelářů. I v tomto případě závodům předcházely nepříznivé předpovědi větru odnášejícím z letiště modely i s jejich majiteli. Pravda, na naší straně Lužických hor vítr se stromy docela udatně cloumal, ale za hlavním hřbetem bylo už vše v pořádku. Vítr „tak akorát“ a snad jen toho sluníčka mohlo být opět trochu více. Posvítilo si na nás až v posledních dvou hodinách soutěže. I tak je ale vidět, že i Paťhovi se modlí. Soutěž proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Vítr většinou foukal způsobně podél dráhy a tak jsme nijak nepřekáželi slabému leteckému provozu.

Naši svěřenci absolvovali tentokrát jen dvě kategorie a tak byli poměrně rychle hotovi. Žádná sláva to nebyla. Myslím, že dosažené časy byly o dost horší jak před týdnem na našich závodech. Což bychom s ostatními pány vedoucími i přežili. Mrzí ale to, že po skončení soutěže jsme volného času nevyužili k tréningu a seřizování svých modelů, přestože některé by to moc a moc potřebovaly. Místo toho proběhlo tradiční házení tenisovým míčkem, zápasy ve volném stylu apod. Jak se zdá, někteří výtečníci budou trénovat až v Domoslavicích. Otázkou je, jestli na to budou mít čas. No ale co, vždyť je to „jen“ republika. Musím jen předem děti znovu upozornit na svoji cholerickou povahu. Pokud se při závodech nezadaří, je mi to líto, ale pochopím to. Ovšem peru se, když mladý modelář odchází ze startoviště s nafouknutou pusou jsa přesvědčen, že vše se spiklo proti němu – nepřející soupeři, špatné modely, idioti vedoucí (někdy si to odskáčou i rodiče) a jen na sebe taktně zapomíná. Holt občas v klubu připomínané budovatelské heslo: „Jak budeme dnes stavět, tak budeme zítra létat“, už tolik netáhne.

Ale dost nářků – na letišti jsme i tentokrát prožili moc hezkou sobotu. Viděli jsme spoustu pěkných výkonů a přes všechny výhrady se neztratili ani naši mladí. V kategorii CO2 předvedl Petr Budai model se dvěma nosnými plochami. Za letu na něj byl moc hezký pohled. A připomenulo mi to i mé experimentální začátky před třiceti lety, kdy jsem zpola vážně postavil házedlo se dvěma křídly. Bylo úžasně stabilní, ale přes třicet vteřin jsem se nikdy nedostal. Poté, co bylo horní křídlo odoperováno, dostavila se i maxa.

Soutěž vyvrcholila vyhlášením výsledků. Vítězové si odnesli spoustu hezkých cen, díky hlavnímu sponzorovi mikulášovických modelářů zase trochu jiných, než jsme například před týdnem rozdávali my. Teď máme před sebou volný víkend a pak už nás čeká vrcholný závod sezóny, mistrovství ČR mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš