Opět jsme si ověřili (tentokrát naštěstí), že ani v době počítačů a družic se nelze spoléhat na dlouhodobou předpověď počasí. Zhruba týden před konáním naší soutěže nám volaly slabší povahy a dožadovaly se odložení těchto závodů, protože v tu dobu bude v České Lípě zaručeně foukat silný vítr, v nárazech až 10 m/s. Během narychlo svolané schůzky jsme se s ostatními vedoucími klubu dohodli nic nerušit. Důvodů bylo hned několik – předpovědi počasí se dá věřit tak den, dva předem, týdenní předpověď je spíše jen odhad. Soutěž nemůžeme odložit, protože bychom způsobili velké potíže děčínským kolegům, kteří naplánovali pohár DDM na stejné datum jako my. Rádi by asi nebyli ani Paťhovi, kdybychom se jim do naprosto stejných kategorií „cpali“ o týden později při jejich Mikulášovickém házedlu. O blížícím se uragánu nás starší neinformovala ani „loupající“ kolena. A hlavně – tam nahoře jsme dobře zapsáni, ti jistě nedopustí, abychom zmokli.

V sobotu ráno jsme proto vyrazili v plném obsazení směrem na Českou Lípu. Ještě nahoře na parkovišti nás při prezentaci někteří pesimisté nabádali, abychom soutěž co nejdříve zahájili, protože ten vítr docela určitě kolem poledne přijde. Nepřišlo nic. Chvílemi sice trochu fouklo, ale chvílemi naopak se nám větru nedostávalo. Nevadil ani jeho směr šikmo přes plochu. Těch pár přeběhů přes přistávací dráhu za modely jsme zvládli a myslím, že jsme ani jednou místní aeroklubáky nenaštvali. Možná jsme postrádali trochu více sluníčka. Ale jinak soutěž uplynula v naprostém klidu a pohodě. V půl třetí jsme soutěž ukončili a odebrali se do klubovny spočítat výsledky, napsat diplomy a vyhlásit nejúspěšnější modeláře. Zhruba v tu dobu se objevila informace, že při souběžně pořádané soutěži někde na Plzeňsku její účastníci tolik štěstí neměli. Jim se všechny předpovědi splnily, takže si prý dosyta užili větru i deště. Však jsme také při vyhlašování výsledků neopomenuli poděkovat vedle časoměřičů také sv. Petrovi.

Co se týče dosažených výsledků, viděli jsme řadu hezkých výkonů. Tradičně silní jsou naši házedláři, jedno rozlétávání bylo v seniorské kategorii A3. A bohužel jak je v poslední době obvyklé, počet seniorů převážil počet modelářů žákovské kategorie. Tradiční stesk – ať se snažíme sebevíc, mezi mládežníky není příliš zájemců ochotných trpělivé práce v dílně a následně pak pobíhání po letišti za vypuštěnými modely. Nadšení pro „modelařinu“ je patrné i mezi našimi svěřenci, kteří si odlétají to nejnutnější a pak se věnují daleko zábavnější činnosti, jako jsou drnové bitvy, válení se v trávě (jistě k velké potěše majitelů automobilů, kteří tyto výtečníky na soutěž dopravili), případně sprint do klubovny Aeroklubu na Colu s hranolky. Uznávám ale, že tentokrát se toto dělo v daleko menší míře. Ono stihnout do půl třetí odpoledne čtyři kategorie (házedla plus větroně A3 u nás a pak totéž ještě u děčínských) dá docela zabrat. Zmínit musím Petra Blaschku mladšího, který všechny čtyři své starty proměnil ve vítězství. Spoustu diplomů si z této dvojité soutěže odvezli i ostatní vilémovští modeláři. Nelítostní vedoucí přesto měli k výsledkům několik připomínek – dosažené časy by na republice stačily sotva na první desítku. Vždyť i zmíněný Petr Blaschka nedosáhl nejlepšího času dne, protože jej překonala mladší žákyně Kristýna Martinková. Abych nebyl až tak negativní, ona Česká Lípa se svým zvlněným terénem a nedalekým lesem není pro dosahování špičkových výkonů nejlepší. No uvidíme v Domoslavicích.

Při vyhlašování výsledků jsme se snažili nezapomenout na ty nejmenší, kteří se na stupně vítězů nedostali. Druhý pan vedoucí zajistil od jednoho sponzora polotovary polystyrenových vystřelovacích kluzáků. Bylo jich dost pro všechny modeláře žákovských kategorií. Docela by mě zajímalo, kdo si tento kluzák doma dokončil a komu to i létalo.

Tak nashledanou za týden opět v České Lípě, tentokrát při Mikulášovickém házedlu

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš