Tuto soutěž jsme původně v plánu neměli. Ne, že bychom o ní nevěděli, ale považovali jsme ji za soutěž určenou výhradně pro seniory. Poté, co jsme ale zjistili, že byla vypsána i pro žáky a juniory, své plány jsme přehodnotili a Mělník do kalendáře zařadili.
Místní zimní stadion je stejně rozlehlý, jako sportovní hala v Děčíně. Na stropě sice byla spousta různých lapačů modelů, především v podobě zářivek, pozitivem alespoň bylo, že když už došlo k zachycení modelu a tím znehodnocení letu, nebyl problém tento model vyprostit. A že jich v sobotu bylo! Moc se nám i ostatním soutěžícím hodila naše veledlouhá tyč, se kterou jsme bez problémů dosáhli až do stropu. Na druhou stranu dost velké problémy nám dělal nedostatek světla v hale. Zářivky moc nezářily a tak my s horším zrakem měli co dělat, abychom model ozobávající strop ze spodu viděli. Zvláště poté, co se kolem třetí hodiny odpoledne nad Mělník přihnaly husté mraky a do haly vnikalo ještě méně světla jak dopoledne. Následkem toho tentokrát nebudou žádné fotografie. Pokusy o alespoň nějakou fotku dopadly ještě hůře, jak před lety modelářský výlet do Javoříčských jeskyní. Obojí se stydím ukazovat.
My jsme do Mělníku přivezli tři soutěžící žákovských kategorií. Petra Blaschku, Honzu Weisgerbera a Jakuba Smělíka. Chyběl junior Martin Hájek, který si užíval na několikadenním školním výletu a dále naši nováčci, kteří se stále ještě rozhodují, zda je pro ně letecké modelářství to pravé. My bychom je ale stejně nechali doma. Otrkávat se na vrcholové republikové soutěži není to nejlepší řešení. Necháme to na podzimní a zimní akce.
Soutěž začala kategorií halových házedel F1N. Model společných startů žáků, juniorů a seniorů se osvědčil. Šlo to jako „po drátku“.Nás zajímali především naši svěřenci. Mezi žáky byl bezkonkurenčně nejlepší Jiří Tůma mladší, který nakonec porazil i všechny juniory a seniory. Hned za ním se ale umístil náš Petr Blaschka. My vilémovští, jsme z žertu prohlásili Jirku za modeláře z jiné planety a tím pádem Petra za nejúspěšnějšího zástupce zeměkoule mezi mladšími házedláři. Zřejmě se před soutěží málo posilnil Honza Weisgerber, protože házel o dost méně jak při pátečním tréninku ve vilémovské hale. Na třetí místo mu chyběla zhruba jedna vteřina. Jakub, ač kluk z vesnice, házení moc nemiluje. Každý z jeho devíti hodů byl unikát. Naštěstí se mezi nimi našly tři, které za něco stály. Za tři patnáctivteřinové lety jsme jej nakonec i pochválili. Páni vedoucí si to také zkusili, ale jen na ochutnání, jaké to je zúčastnit se mistrovství republiky. Výsledek nic moc. Nejenom Honza, i my umíme létat lépe. Ale druhý pan vedoucí je člověk všímavý a zvídavý, který neustále něco s úspěšnějšími kolegy konzultuje. Věřím, že v zimě si všichni přivezeme do Děčína ještě výkonnější (a také odolnější) modely, než máme nyní.
Po vyhlášení výsledků halových házedel, které nám udělalo velkou radost, protože Petr Blaschka mladší se stal prvním vilémovským žáčkem, který na MČR vybojoval stupně vítězů, přišly na řadu gumáčky. Opět létali všichni společně – na jedné polovině soutěžící v kategorii A6 a na druhé P3. My létáme pouze A6. Oba dospělí se tentokrát plně věnovali péči o dorost. Kontrola, zda naši svěřenci správně natáčejí gumový svazek, zvládají se přihlásit do časově omezených kol a také běhání s tyčí za uvízlými modely, je plně vytížilo. Mezi žáky byl bezkonkurenční Jan Koubek z Terezína. Jeho lety byly perfektní. A sportovně uznáváme, že nad naše síly byl tentokrát i celkově druhý Vojta Hofman z Varnsdorfu. Na druhou stranu Vojtovi jsme věnovali nějaký ten svazek a občas na něj i dohlédli, takže si maličký díl z jeho úspěchu také přisvojujeme. O třetí místo si to nakonec rozdali naši tři mladí. Zvítězil a třetí místo nakonec obsadil Jakub Smělík. Takže druhé umístění na pódiu při MČR pro vilémovské žáky.
Pozorný pozorovatel může namítnout, že tentokrát se v Mělníku nesešla ta nejlepší konkurence. A to ani mezi seniory ne. My ale nemůžeme za to, že někdo zůstal doma. Ostatně, již během první části sezóny naši žáci potvrzovali, že patří mezi nejlepší. Totéž lze zjistit i pohledem do žebříčku za loňský rok. Takže malá účast nás sice mrzí, ale dosažené výsledky našich svěřenců nijak neznehodnocuje. Pochválil je i sám šéftrenér Pepa Kubeš. Takže jsme klukům poděkovali za hezké výkony, posilnili se před cestou tradičními hranolky a vyrazili domů.
Z. Hykš