Tento víkend jsme si mohli vybrat mezi dvěma akcemi – halovou soutěží v Litoměřicích a Jarní Mladoboleslavskou. Rozhodování bylo těžké, protože bychom rádi zvládli oboje, ale nakonec jsme to nechali na počasí. A protože na tuto sobotu byla předpověď velmi příznivá, zvítězila Mladá Boleslav.
V sobotu ráno jsme vyrazili dvěma vozy. Z aktivních závodníků chyběl jen náš střelec Jakub. Škoda, protože počasí bylo pro něj a jeho Gino „jako dělané“. Jako vždy, nejprve přišla na řadu házedla. Opravdu to nosilo a tak jsme důsledně trvali na zapálených doutnácích. A jako vždy se našel jeden výtečník, totiž Honza, který i přes naše četná upozornění, si na svůj nejlepší model determalizátor nezabudoval. Prý zapomněl. Měl velké štěstí, protože několikrát byl jeho let na hranici úletu. To bychom ho asi vytřepali z gatí, protože takhle hazardovat před republikovými přebory s těžce nabytými modely, je velká nezodpovědnost. No a naši dva nejlepší házedláři, Petr s Martinem, toto zařízení ocenili velmi, protože několikrát přistávali právě na „determák“.
Asi to není příliš výchovné, ale předem jsme děti upozornili, že stupně vítězů nás tentokrát tolik nezajímají, jako dosažené výkony. A pokud zvládnou vyzkoušet více modelů, budeme spokojeni úplně. To pan vedoucí Blaschka má motivaci jinou. Vždy se jako špičkový klasik házedlář musí popasovat se stále četnější družinou házedlářů – diskařů. Dost často bývá úspěšný. I tentokrát se na stupně vítězů vešel, když jej porazil pouze Standa Rudínský.
Pak přišla na řadu kategorie větroňů A3. Také zde jsme upřednostnili trénink. Na místě jsme se předvedli Milanu Šaflerovi, který nám při předchozí soutěži zkritizoval naše vlečné háčky. Hned jsme ho pochválili, protože jeho rada vedla k rapidnímu zlepšení chování našich modelů při vleku. A zároveň se moc stydíme, protože tato banální chyba nás stála rok zdržení. Až si v klubovně zřídíme nějakou tabuli cti, Milanovu fotografii tam umístíme jako jednu z prvních. Dosažené výsledky sice mohly být lepší, ale i přes zlepšení vleků musíme uznat, že budeme muset ještě hodně trénovat, abychom vlekání včetně výstřelu dostali pořádně „do ruky“. Pan vedoucí Blaschka létal mezi seniory také hezky, ale kdo není po první části soutěže plný, na stupně vítězů nemá nárok.
Po vyhlášení vítězů, které pořadatelé, v čele s panem Martinkem pojali velkoryse tak, že se dostalo téměř na všechny, jsme provedli druhou část akce naplánované na tuto sobotu. Tou byla návštěva Leteckého muzea Metoděje Vlacha. Daleko jsme to neměli, v podstatě jsme se po celou dobu soutěže na budovu muzea koukali. Moc se nám to všem líbilo – vystavené exponáty, dětský koutek, skluzavka, vyhlídková věž i oblíbená atrakce všech našich svěřenců, totiž letecký bar.
Pak už jsme vyrazili směrem na sever, rovnou domů. V dílně jsme odložili přepravní krabice s modely, pohrozili dětem, že od teď se bude ještě více trénovat a rozešli se do svých domovů.
Z. Hykš