Tak to jsme zase jednou měli velké štěstí. Copak počasí, to se již několik dní před sobotními závody vyvíjelo velice slibně. Zato komunikace s vedením místního Aeroklubu byla trochu rozpačitá. Až po dohodě, že nás nebude více jak 35 soutěžících, jsme obdrželi svolení soutěž uspořádat. A ještě přímo na letišti se nám dostalo důrazného poučení, jak se chovat. Panovalo totiž velice krásné počasí, takže byl předpoklad, že letecký provoz bude rušný a navíc kousek od nás si své stanoviště zřídili padáčkáři. Pochopili jsme, že opatrnost představitelů Aeroklubu pramení z loňských událostí, kdy jeden „zlobivý“ modelář vstoupil do dráhy a donutil startující letoun k malému slalomu. A přispěl i pan Bartík se svým velkolepým jarním projektem spojení tří soutěží (Pepova jarní, Přebor mládeže Ústeckého kraje a Český pohár), kde se tehdy na konci letiště tísnil více jak dvojnásobek povoleného limitu. Bohužel jsme nemohli slíbit, že z prostoru, který nám byl přidělen, nebudou při daném směru větru létat naše modely na startovací dráhu. Postavili jsme se alespoň tak, aby se v případě nutnosti tato dráha dala obejít. Ale asi nás má svatý Šturcka doopravdy rád, protože chvíli po zahájení soutěže se vítr stočil tak, že naše modely létaly podél startovací dráhy. Nevybavuji si, že bychom tento zapovězený prostor někdy narušili. A díky slabému větru nenastal ani loňský scénář, kdy několik modelářů „pověsilo“ své modely na stromy zhruba 500 m vzdáleného cípu lesa, takže majitelé větších modelů tehdy raději ze soutěže odstoupili. Naše modely přelétávaly stanoviště parašutistů a někdy dopadaly i mezi ně. Ale nezaznamenal jsem jediný incident. Naopak, pan vedoucí Blaschka popisoval jeden svůj let, kdy vzbudil u padáčkářů velký údiv nad tím, že jeho model „kouří“ (to byl samozřejmě nedohořelý doutnák) a ocenění, jak přesně na kříž se trefil. Ráznou změnu síly a směru větru a to přímo kolmo na startovací dráhu, jsme zaznamenali až po druhé hodině. V tu dobu jsme již ale měli téměř hotovo a i provoz velkých letadel opadnul. Nás čekalo jen rozlétávání v kategorii P30, kde „plní“ pánové Krejčík a Belo absolvovali jeden 160 vteřinový let, po kterém nám na dlouho zmizeli za obzorem. Druhé kolo bylo proto raději rozhodnuto pomocí štěstěny, tj. hodem korunou.

Co říci k vlastní soutěži? Byly to mimořádné letové podmínky, které panovaly již poněkolikáté za sebou. Dobře jsme udělali, když jsme se zhruba před třemi lety rozhodli k přesunu naší soutěže z nejistých říjnových podmínek na tyto poprázdninové. Podle nejrůznějších náznaků (chování včel, brzký odlet tažných ptáků, zadělávání některých modelářů „na sádlo“ …..) se dá usuzovat, že letos v říjnu již bude na letišti v České Lípě ležet nejméně půl metru sněhu. Ale zpátky k soutěži. Létalo téměř všechno, co jsme vypustili do vzduchu. Určitě si spousta modelářů zlepšila osobní rekordy. Posuďte sami – výsledková listina je vám k dispozici. Snad byli všichni spokojeni i při vyhlašování výsledků soutěže. Dostalo se na spoustu soutěžících a ceny byly díky našim sponzorům opravdu hodnotné.

Takže ještě jednou – moc děkujeme těm nahoře za správné povětří. Velice vděčni jsme všem tatínkům a maminkám, kteří se chopili stopek a pomohli nám s bezproblémovým průběhem soutěže. Až na drobné stížnosti z řad „gumáčkářů“, kterých se letos sešlo opravdu hodně, jsme nezaregistrovali jedinou stížnost na to, že by někdo čekal na změření svého letu příliš dlouho. Děkujeme i všem soutěžícím za chování během soutěže i za to, že většina z nich vydržela až do konce na vyhlášení výsledků. Zvláštní poděkování zasíláme našim sponzorům. Těm novým i těm věrným, kteří nám věnují svoji přízeň již spoustu let. A se všemi se těším na shledanou při příštím ročníku soutěže ŽUCH 2015.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Zdeněk Hykš