V pátek 29. srpna proběhla poslední prázdninová schůzka mladých modelářů. Před dílnou se jako obvykle uskutečnila soutěž v házení tenisovým míčkem do dálky. Tuto každotýdenní akci tolerujeme, protože pozorujeme, jak někteří naši svěřenci, především z řad nováčků, zaznamenávají v technice házení velké pokroky. Jen musíme dát pozor na prosklené dveře nedalekého zdravotního střediska a na druhé straně místní vývařovny. Hody tento týden byly obzvláště zarputilé, protože se děly za neustálého škádlení potměšilých vedoucích, jak se děti těší v pondělí do školy. Pak jsme se ale všichni shodli, že dnes se nám do stavění moc nechce. Ostatně, každý má nějaký ten model postavený, během sezóny jsme moc nerozbíjeli a před námi je dlouhý podzim se zimou, kdy všichni ještě nějaký ten nový brus v pohodě zvládneme. Navíc přišla hláška, že v Lipové je čerstvě posekáno. To rozhodlo. Sbalili jsme házedla, do krabic uložili nějaký ten větroň A3 a vyrazili. Není to od nás příliš daleko a tak jsme za chvíli byli na místě. Akce se moc vydařila. Bylo docela teplo a foukal příjemný vítr. Péťa Blaschka s Martinem Hájkem provětrali svá soutěžní házedla a také bohužel zjistili, že naše nové A3, postavené na jaře, stále při vlekání zlobí. To Jakub Smělík absolvoval své první vleky s cvičným modelem A3 Gino. Gino je velice vděčný model. Málokdy uletí, na druhou stranu přežije téměř vše a při troše dobré vůle se svému majiteli odvděčí hezkými lety. Jakub to zvládnul zcela bez problémů. Samozřejmě nestíhá najednou běžet kupředu a současně s tím přes rameno kontrolovat vlekaný model, takže vypouštění probíhá za hromového řevu obou vedoucích, ale to je problém všech nováčků. Nic nerozbil a tak musím zdůraznit všem, kdo si budou prohlížet fotografie z této akce (a i jakýchkoliv akcí jiných), že za Jakubův lehce udivený, jakoby ukřivděný pohled my nemůžeme. Ten má odjakživa. Takhle se tváří nejspíš hned, jak ráno vstane a vydrží mu to až do večera, kdy jde spát. Kolem sedmé hodiny večerní jsme naposledy odzkoušeli hezkou ozvěnu z nedalekého lesa, zabalili éra a vrátili se zpět do klubovny. Zde jsme zjistili, že jsme úplně zapomněli na třetího vedoucího, pana Suchardu, který se dostavil do dílny až po našem odjezdu. Ale jeho křeslo je pohodlné, navíc v prázdné dílně nikdo nehulákal, takže Luboš byl s tímto stavem velice spokojen. Probudili jsme ho, odložili jsme modely letadel na pracovní stoly s tím, že na ŽUCH je zabalíme příští týden v pátek a vyrazili domů.

Zdeněk Hykš