Oproti loňskému roku se letošní modelářský tábor konal zhruba o měsíc později – přesněji řečeno od 12. do 24. srpna. Termín je to sympatický. Počasí se v srpnu zdá být stálejší a na letišti je tak nějak klidněji. Na druhou stranu je ale nutno počítat s kratšími dny. Na druhou polovinu tábora jsme se podle plánu dostavili i my, modeláři z Vilémova a okolí. Jmenovitě Adam Trojan, Matyáš Adolf, Martin Hájek a Petr Blaschka mladší. K tomu dva vedoucí, tedy Petr Blaschka starší a Zdeněk Hykš.

Denní program byl naplánován podobně jako v předchozích letech, nutno ale pochválit, že tentokrát se nám jej dařilo i poměrně úspěšně dodržovat. Budíček byl po sedmé hodině. Po chvíli přemlouvání se nám podařilo vždy dostat ze spacáků všechny naše svěřence na rozcvičku. Po protažení těla následovala ranní hygiena a snídaně, po které ještě někteří opozdilci dokončili hygienu. Zhruba v devět hodin byla kupodivu většina mladých modelářů v dílně a modelovala. Snad nám k tomu pomohly i první dva, mírně deštivé dny. Letadla se stavěla až do oběda. V dalších dnech, kdy se počasí opět umoudřilo, jsme povolovali malou přestávku na osvěžení v bazénu a nebo létání s radiem řízenými modely. Většina našich modelářů je totiž díky poslednímu „Ježíškovi“ majitelem nejméně jednoho takového modelu a pan vedoucí Blaschka k tréninkovým účelům upravil i jeden model starší, klubový. Byl to radiem řízený model Skřivan s vestavěným elektromotorem na pylonu. Pro své letové vlastnosti byl nakonec velice oblíben. Po obědě zajišťovaném lenešickou restaurací „U Kaieserů“ bylo osobní volno. To vyplňovalo tradiční cachtání v bazénu a po znovu nabití baterií opět RC létání. Dlužno říci, že po skončení osobního volna se činnost příliš nezměnila. Co nás ale mile překvapilo, bylo to, že naši svěřenci občas zamířili také do dílny. Jen to trénování s volnými modely se nějak nedařilo. Vysvětlujeme si to tím, že za letícím „volňáskem“ je nutno běžet, zatímco RC model při troše šikovnosti přistane u nohou modeláře a bazén se dokonce nehýbe vůbec. Takto jsme vyplňovali čas až do večeře. Po „Kajserovské“ večeři, kdy utichl vítr, přišly na řadu konečně i modely volných kategorií. Záměr byl trénovat na blížící se MR ČR, ale nakonec jsme stejně zvládli jen jednu regulérní soutěž A3 a jednu házedel. V srpnu se stmívá dříve, takže kolem deváté již byla poměrně velká tma. To jsme začali děti připravovat na večerku. Celodenní program byl asi dostatečně unavující, protože kolem jedenácté byl obvykle ve stanovém táboře úplný klid. Na rozdíl od předchozích let, kdy jsme upovídané stany (loni pokoje) uklidňovali i dlouho po půlnoci.

Jako hlavní modelářskou činnost naplánoval vedoucí tábora, pan Bartík, stavbu modelu P30 Monty. Po chvilce váhání jsme na tento model přistoupili, byť kategorii P30 vůbec nelétáme. Nechtěli jsme trhat partu a tak jsme nakonec původně plánovanou a rozpracovanou A3 Šoumen odložili. Republiku bychom s ním stejně nestihli. Takže tento model si v klidu dokončíme přes zimu. Stavba Montíku rychle ubíhala. Nakonec jsme si s ním ale stejně nezalétali. V sobotu, kdy jsme Ranou opouštěli, zbývalo dokončit pár důležitých detailů. Jak se zdá, padne na to minimálně ještě jedna zářijová klubová schůzka.

Celý týden, kdy jsme pobývali na Rané, jsme organizovali soutěž o Železného modeláře v rámci tzv. Modelářského mnohoboje. Disciplíny byly různé. Od zaměření ryze sportovního, přes dovednostní soutěže až po disciplíny modelářské. Celkem jich bylo patnáct. Snad se soutěž dětem líbila, protože během dne se neustále dotazovaly, kdy vyhlásíme disciplínu další.

V sobotu ráno začal úklid tábora a nakládání táborového vybavení do připravených aut. Někdy to bylo dost napínavé. Nakonec se ale všichni, byť někdy s drobnými problémy, vešli a v pořádku odjeli domů. Vilémovské maminky shledaly v pořádku jak své ratolesti, tak i vybavení, které měly s sebou. Jen bylo nutné svá dítka, která se celý týden podrobovala „chlapskému pořádku“, doma trochu dodrbat.

Video, které jsme natočili RC větroněm Skřivan:

Zdeněk Hykš