Tak na poli se vzrostlým ozimem jsme ještě nelétali. Navíc na poli rozbahněném po vydatném nočním dešti. Než jsme urazili zhruba 300 m od zaparkovaných automobilů na startoviště, měli jsme na holínkách nabalenu silnou vrstvu bahna. Veliké štěstí bylo, že během soutěže nepršelo, pole vyschlo a my se po něm mohli pohybovat přeci jenom lehčeji. Během druhého soutěžního kola sice zahrozila přeháňka, ale ta nás nakonec o chlup minula a vypršela se na poli sousedním.

Soutěžní plocha byla rovná a přehledná, ale stejně se na ní vyskytovaly nějaké divné turbulence. Alespoň my jsme ještě nikdy neviděli tolik soutěžních letů bezvadně vypuštěných modelů, které končily „polovičními“ a nebo dokonce ještě kratšími časy. O spoustě při vleku vzpažených křídel ani nemluvě. Přesto byla k vidění řada hodnotných výsledků. Konečně je to mistrovství republiky, tedy závody těch nejlepších. A házedláři mě doslova ohromili. Naši modeláři se přes zimu o dost zlepšili, takže jsme opatrně pomýšleli na umístění v první desítce, ale to ještě budeme muset sníst hodně knedlíků a postavit spoustu nových modelů, aby se nám to podařilo. Nakonec jsme byli o fous lepší v kategorii A3, kterou děti nemají příliš v lásce a berou ji jako kategorii doplňkovou. Adam Trojan dokonce dosáhl v juniorech na stupně vítězů. Po házedlářském mistru Luďkovi Třešňákovi to je teprve naše druhá „bedna“ v historii klubu. Adam měl sice tendenci zlehčovat svůj výkon tím, že soutěžících juniorů se moc nedostavilo, což jsme ale smetli tvrzením, že k účasti na těchto přeborech bylo nutno splnit kvalifikační limit a ti, kterým se to během krajských přeborů nezdařilo, zůstali holt doma.

Vyhlášení vítězů republikových přeborů proběhlo již za velice pěkného počasí. Hotovo bylo ve čtyři hodiny odpoledne. Poté, co jsme oklepali zbytky bahna, jsme se rozloučili s pořadateli a známými, nasedli jsme do obou automobilů a odjeli zpět na ubytovnu. Cestou jsme si slíbili, že se pokusíme příští rok sehrát ještě důstojnější roli.

Výsledková listina ZDE

MČR mládeže 2013, „co se dělo před a po soutěži“

Soutěž pro nás začala již v pátek kolem poledne, kdy jsme narychlo opustili svá pracoviště, doma se sbalili a shromáždili před klubovnou, odkud byl naplánován odjezd obou automobilů. Naštěstí jsme letadla plus příslušenství sbalili den předem, takže jsme pouze přiložili silnou svačinu a mohlo se jet. K naší lítosti chyběl Honza Weisgerber, který musel z rodinných důvodů zůstat doma. Ve Šluknově jsme přibrali Martina Hájka a v Liberci v Domově mládeže Adama Trojana. Zde jsem zavzpomínal na léta minulá, protože jsem sám tento „ústav“ navštěvoval před dlouhými čtyřiceti lety. Do Náměšti na Hané, kde jsme měli rezervováno ubytování, jsme dorazili za úplné tmy. Po zabydlení nastala likvidace a vzájemná ochutnávka dovezených potravin. V té záplavě řízků měla velký úspěch sekaná paní Suchardové podpořená kyselými okurkami a nakládanými paprikami. Pan Sucharda totiž zastává heslo: „co bych to nepřibalil, když mi vše až na místo doveze automobil“. Po desáté hodině nastal podobný scénář jako na táboře, tj. zahánění dětí na lůžko. Tentokrát se nám to příliš nedařilo. Zatímco my zmoženi únavou jsme usnuli kolem půlnoci, na dětském pokoji se prý tlachalo až do dvou ráno. Jistě k velké radosti zde ubytovaného výpravčího českých drah. Přestože statečně tvrdil, že mu to nevadí, druhou noc se pro jistotu opil a naše vyrušování tentokrát docela určitě neregistroval. O to krutější bylo druhý den vstávání. Hlásit jsme se měli do osmé hodiny a tak jsme děti tahali z postele již v půl sedmé. Po společné snídani následoval odjezd na soutěž. Jak soutěž probíhala, popisuji výše.

V sobotní podvečer jsme se vrátili na ubytovnu. Již předem totiž nejzkušenější cestovatel pan Sucharda naplánoval, že na cestu domů týž den nebudeme mít sílu. Musím potvrdit, že měl pravdu. V Náměšti na Hané jsme tak strávili příjemný podvečer podpořený návštěvou místní vyhlášené restaurace. Během dne si děti osvojili základy „hanáčtiny“ takže toto nářečí vesele prznili i v restauraci, až je musel pan Sucharda krotil, aby na nás domorodci nevzali vidle. Tlachání o čemkoliv pokračovalo až do ranních hodin, o čemž ovšem unavení vedoucí ani ovíněný zaměstnanec drah neměli ani zdání. Těžké bylo druhý den vstávání! Nakonec jsme odjezd zvládli před desátou. Podle plánu jsme se vyfotili u tabule označující začátek naší družební obce Vilémov u Litovle a pokračovali do Javoříčka do známých Javoříčských jeskyní. Návštěvu jakéhokoliv hradu sice děti tvrdě odmítaly, ale proti jeskyním neměly nic. A povedlo se. Jeskyně se moc líbily. Následoval oběd v Bouzově a prohlídka parku místního hradu. Víc jsme z důvodu časové tísně nezvládli. Na parkovišti v Mohelnici již přešlapovala druhá část výpravy, totiž paní ekonomická ředitelová, paní Suchardová. Po zkompletování výpravy jsme vyrazili směrem na sever se zastávkou v Liberci, kde jsme opět odevzdali našeho „medailistu“ Adama do péče vychovatelů Domova mládeže v Zeyerově ulici. Domů jsme dorazili těsně před setměním. Maminky nás sice očekávaly již od oběda, ale já si myslím, že s takto prožitou nedělí byli spokojeni všichni účastníci letošních republikových přeborů.

Zdeněk Hykš

Předem musím pochválit náš loňský záměr natrvalo přesunout termín z nejistého října na začátek září, kdy se počasí přeci jenom zdá být o dost stálejší. Vyplatilo se nám to loni a vyšlo nám to letos. Celou sobotu 7. září panovalo na letišti v České Lípě příjemné modelářské počasí.

Sraz byl v devět hodin na horním parkovišti. Po poradě s jediným přítomným zástupcem aeroklubu a určení předpokládaného směru větru, jsme se přesunuli až na konec letištní plochy. Což byla docela dlouhá procházka. Zhruba v deset hodin jsme začali létat. Vítr foukal způsobně podél přistávací dráhy a tak vše nasvědčovalo bezproblémovému průběhu závodů. Bohužel toto narušil jeden nedisciplinovaný modelář, který v rozporu se zákazem vstupu na dráhu avizovaným v propozicích, začal kroužit přesně na jejím konci. Bohužel právě v okamžiku, kdy zde startovalo jedno velké éro. Dramatické, byť trochu nahrané kličkování před kroužícím modelem nezůstalo bez povšimnutí řídícího létání. Po chvilce k nám připrděl traktor a my byli odkázáni na začátek plochy, na daleko horší místo. Přislíbena nám byla změna směru větru s tím, že naše modely budou volně odlétat do prostorných polí severovýchodním směrem. To se ale bohužel nestalo a zbytek soutěže všichni modeláři trnuli strachem, že jejich model skončí na stromech blízkého lesa a nebo v lepším případě v nedalekém rybníku nově budovaného golfového hřiště. I my jsme pověsili jeden svůj model na strom s tím, že sundat jej je věc naprosto beznadějná. Tímto přesunem naše soutěž značně utrpěla na kvalitě, protože část modelářů, hlavně v kategoriích F1H a F1G se rozhodla neriskovat své modely a ze soutěže odstoupila. Včetně onoho dobráka, takže jsme ani nemuseli přistoupit k jeho vyloučení ze soutěže, po čemž volala pomstychtivější část soutěžících. Naštěstí se pochlapili házedláři, kteří dosáhli velice hezkých výkonů a pozadu nezůstali ani soutěžící v kategorii A3. Zde jsme dokonce měli jedno rozlétávání.

Souběžně s námi svoji samostatnou soutěž uspořádali také modeláři z Děčína. Pohár DDM Děčín je určen pouze pro žákovské kategorie házedel, větroňů A3 a F1H. My jsme se museli starat o náš Žuch a tak jsme k sousedům vyslali kluky, ať si zalétají bez našeho dozoru. Házedla zvládli docela hezky. Na „A trojky“ čas nezbyl, což někteří naši svěřenci kvitovali s povděkem, neboť prý tuto kategorii létají jen z donucení.

Vyhlášení výsledků obou soutěží proběhlo jako obvykle před klubovnou aeroklubu. Nějaké ceny zbyly i pro naše svěřence a dva házedláři si dokonce zlepšili osobní rekordy. Vcelku spokojeni s tím, že to všechno nakonec dobře dopadlo, jsme se rozešli kolem čtvrté hodiny odpoledne. Doufejme, že nám počasí zachová přízeň i příští rok.

Výsledková listina ZDE

Ukázka diplomu ZDE

Zdeněk Hykš

Po dobrých zkušenostech z loňského roku, kdy jsme se u dětí setkali s pozitivním ohlasem, jsme se rozhodli i letos uspořádat celotáborovou hru o nejzdatnějšího modeláře. Snad se nám letos podařilo poučit se z loňských nedostatků a na víceboj se lépe připravit. Každou disciplínu jsme předem trochu okomentovali a komentář s určitým časovým předstihem vyvěsili. Chtěli jsme, aby se děti předem o chystané disciplíně něco dozvěděly a mohly se více těšit. Myslím, že se tento záměr vydařil, protože děti neustále sledovaly, zda na nástěnce nevisí něco nového a pokud ne, samy se ptaly, kdy proběhne další kolo. Jak vše dopadlo, se dočtete v modře psaném textu. Letos jsme náš víceboj připodobnili modelářské činnosti – práci v dílně i chování na letišti, třeba při nějaké soutěži. Chtěli jsme zdůraznit, že vedle manuální zručnosti, základních znalostí meteorologie a fyzické zdatnosti se modelář neobejde ani bez vzájemné spolupráce. Proto také část soutěžních disciplín plnily dvojice soutěžících, které jsme nevybírali, ale náhodně losovali. Na úvod jsme děti informovali, proč byla vlastně tato soutěž vyhlášena a seznámili je se základními pravidly této hry:

Proč nás, milovníků volného letu, především v žákovských soutěžích v poslední době postupně ubývá? Odvažuji se tvrdit, že to je mimo jiné tím, že „volňáskáři“ jsou tak trochu modelářští vícebojaři. Takový modelář musí být nejenom zručný, aby si postavil vybraný model, zvládl základy meteorologie, ale musí být také fyzicky zdatný, aby mohl svůj odlétající model pronásledovat třeba i několik kilometrů. A přiznejme si, ne každý taková kritéria dokáže splnit a raději si řekne, že v bačkorách u televize či počítače také není špatně.

Aby byla soutěž spravedlivá a malý, ze všeho vyděšený nováček měl v souboji s patnáctiletými kolohnáty šanci na úspěch, rozdělíme vás do věkových kategorií. Pokud se vyskytnou, pamatovat se zvláštní kategorií budeme i na modelářky.

Zajímá vás, jak jste na tom vy? Nuže zkuste to. Soutěž o nejzdatnějšího modeláře právě začíná.

1.  Vrh koulí

Modelář soutěžící v kategorii házedel musí mít sílu. Znám několik házedlářů, kterým během soutěže dojde energie, takže její druhou polovinu mají o hodně slabší. Výsledkem jsou nedohozené pokusy nejlépe charakterizované heslem „jak nahoru, tak i dolů“. Vyzkoušejte si, jak jste na tom vy sami.

Každý soutěžící má k dispozici tři pokusy. Hodnotí se ten nejlepší. Výkony seřadíme a řádně obodujeme.

Tato disciplína se povedla. Začínali jsme s dětmi sami, ale během soutěže se na louku před hlavním hangárem, kde jsme měli „vrhačský kruh“, postupně trousili tatínkové a aktivně se zapojovali do závodu. Kouli si při školních hodinách tělocviku zřejmě odzkoušeli všichni, ale následující hod diskem byl nejspíš i pro spoustu „dospěláků“ disciplinou exotickou. Tatínky jsme samozřejmě hodnotili mimo pořadí našeho víceboje.

2.  Hod diskem

Máme zde další disciplínu jako stvořenou pro házedláře. Pokud chcete být v budoucnu v této kategorii dobří, nezbude vám než se naučit hod házedlem s otočkou. Technika je úplně stejná – podobně jako disk, musíte i házedlo hodit správným směrem a pod správným úhlem co největší silou. Příklad si nebudeme brát snad jen z hmotnosti obou náčiní. Házedlo by přeci jenom mělo být „o něco“ lehčí.

Soutěž proběhne tak, že nejprve budete mít k dispozici několik zkušebních hodů. Pak absolvujete tři hody soutěžní, přičemž hodnotit budeme nejdelší hod. Kdo dohodí nejdále, získá nejvíce bodů.

O zájmu tatínků, kteří nám chvílemi ani nechtěli disk půjčit, abychom soutěž dokončili, jsem se zmínil výše. Co nás také zaujalo, byly dosažené výkony některých mladých modelářů. Být na táboře vyhledávači atletických talentů, museli bychom si některé svoje svěřence pořádně hlídat.

3.  Hod granátem

Opět zde máme disciplínu, kterou ocení hlavně házedláři. Jen se smějte, ale kolik jsme již zažili hodů házedlem, které skončily zabodnutím modelu do země přímo před špičkami bot autora letu. A zažili jsme jednoho výtečníka, který dokázal hodit model ne dopředu, ale za sebe.

Zkuste si to dvakrát a pak budete mít tři ostré hody. Každému soutěžícímu bude započítán ten nejlepší hod. Kdo dohodí nejdále, obdrží nejvíce bodů.

Třetí ze silových disciplín, které jsme absolvovali během jediného odpoledne, opět za aktivní účasti několika tatínků. A nebýt pokusů pana vedoucího Blaschky, toto srovnání by pro nás nedopadlo nejlépe. Vynikli nejenom starší žáci, ale i mezi mladšími žáky se vyskytlo několik zdatných „vrhačů“.

4.  Soutěž zručnosti

Při této soutěži si ověříte nejenom svoji zručnost, ale budete také spolupracovat s vylosovaným partnerem. Je to stejné jako při soutěži větroňů volné kategorie, kdy se také musíte spolehnout na svého pomocníka, který pomůže s vyhledáním „toho nejlepšího počasí“, zapálí doutnák a model správně nadhodí. A protože váš nejlepší kamarád není při vašem startu vždy nablízku a vy musíte využít pomoci někoho jiného, ani v této hře si nebudete svého spoluhráče vybírat, nýbrž si ho vylosujete.

Smyslem této hry je předávat si vzájemně tenisový míček jednou rukou z nejspodnějšího otvoru až do horního patra naší „hrací kostky“. Nejvyšší počet bodů obdrží dvojice, která dosáhla nejkratšího času.

Hrací kostku z kartonu uvidíte na fotografiích z letního tábora. Pan vedoucí Blaschka na dno krabice položil několik různých předmětů a někde mezi ně vložil tenisový míček. Vtip byl v tom, že otvory pro ruce byly velice malé a do krabice tak nebylo vidět. Nejprve tedy bylo potřeba míček nahmatat a pak si jej navzájem podávat až k hornímu otvoru. Vylosovat se nám podařilo zajímavé dvojice. Například bezkonkurenčně nejvyšší modelář na táboře Adam měl za parťáka jednoho z nejmenších, ne-li nejmenšího táborníka Vítka Šulce. Pohled na takovou dvojici byl velice zajímavý. Bude-li nějaké příště, tuto disciplínu si určitě zopakujeme. Za tímto účelem jsme krabici nenápadně uložili do jedné ze skříní v místnosti kterou jsme obývali. Schválně, jestli ji tam příště nalezneme.

5.  Slalomový běh

Modelář pronásledující své letadlo musí být rychlý a pružný. Musí umět kličkovat mezi keři na konci letiště (převážně to jsou trnky a další pichlavé nesmysly), rychlým útěkem se zachránit před volně pobíhajícími psy a v poslední době také uhýbat před rozzlobenými majiteli polností, po kterých se právě pohybuje.

Vaším úkolem bude co nejrychleji zvládnout krátkou překážkovou dráhu. A protože klademe důraz na spolupráci mezi modeláři, proběhne i tato soutěž jako štafetový běh vylosovaných dvojic. Ta nejrychlejší získá nejvíce bodů v naší celotáborové hře o nejzdatnějšího modeláře.

Výraz „krátká překážková dráha“ asi není úplně na místě. Za pomoci židlí, násad od košťat a dalších vhodných předmětů (i víčko od jídelní misky s tenisovým míčkem se hodilo), jsme vytvořili docela impozantní překážkovou dráhu. Zatímco jeden z týmu odpočíval, druhý člen zdolával nastražené překážky. Každý třikrát. A protože dráha byla i poměrně dlouhá, třetí kolo málokdo zvládl bez pořádného zadýchání. Někteří zničení jedinci ani neměli sílu nám, časoměřičům, vynadat.

6.  Hod vajíčkem

A máme tady další disciplínu založenou na vzájemné spolupráci. Vylosujeme dvojice, které se pokusí házet si navzájem syrová vejce tak, aby se nerozbily. Výchozí vzdálenost 5m se bude postupně zvyšovat. Zvítězí ta dvojice, která dokáže přehodit vejce z největší vzdálenosti, aniž by se rozbilo. Někteří z vás již možná tuto disciplínu při nějaké příležitosti (jiný tábor, dětský den apod.) absolvovali. Aby se úplní nováčkové necítili být znevýhodněni, vězte, že nejlepší způsob hodu je spodní. Jako kdyby jste chtěli hodit třeba bowlingovou kouli. Vejce by přitom mělo rotovat kolem své osy. Je to trochu krkolomné vyjádření a protože nejlepší je vždy praktická ukázka, nejprve vám to předvedou dva vybraní páni vedoucí.

Asi největší zklamání celotáborové hry. Byť ne naší vinou. Soutěž jsme museli o den odložit, neboť v žádné prodejně v blízkém okolí se vejce nevyskytovaly. Na venkově si je prý kolchozníci pěstují sami. Přesto byla paní vedoucí prodejny, ve které jsme nakupovali, ochotna vejce do druhého dne obstarat. Dvojic bylo sedm, na každou jsme plánovali dvě vejce, něco bylo jako rezerva. K dispozici proto bylo celkem dvacet vajec. V předtuše velké legrace byl přizván i pan Formánek s videokamerou. Jenže ouha. Paní vedoucí nám nesehnala taková ta křehká vajíčka z velkochovu, nýbrž naprosto nerozbitná vejce domácí. Přestože někteří nezkušení vrhači tlumili házená vejce na své hrudi, vejce držela. Museli jsme proto hodnocení překvalifikovat z „soutěž končí rozbitím vajíčka“ na „soutěž končí pádem vajíčka na zem“. Vejce padala, odrážela se od země jak tenisáky, ale za celou soutěž jsme nakřápli pouhá dvě. Příště pro ně budeme muset zajet někam do supermarketu. Zbylá vajíčka jsme za trest spořádali druhý den k snídani.

7.  Stavba papírového házedla, házedlářská soutěž

Jak by mohla chybět tato disciplína, která se loni tak líbila, že se jí nakonec zúčastnilo i několik dospěláků. Zkuste si stavbu jednoduchého házedla a vězte, že před takovými patnácti, dvaceti lety byla stavba jednoduchého modelu letadla pevnou součástí Mistrovství ČR mladých modelářů. Rozhodující byl samozřejmě čas dosažený na letišti při vlastní soutěži, ale představte si, že jsme zažili ročník, kdy tato doplňková disciplína rozhodla o konečném výsledku, protože odsunula nejzdatnějšího házedláře, bohužel ale také velkého „čuníka“, až na druhé místo. Zda byste v této kombinované soutěži obstáli, vám prozradí hlavní bodovač pan Bartík, který vaše modely při anonymním hodnocení po zásluze ocení.

Když už máme modely postavené, to by bylo, abychom je také prakticky neodzkoušeli. K dispozici máte libovolný počet zkušebních letů. Moc to ale nepřehánějte, ať vaše letadlo vydrží nejenom zalétávání, ale i vlastní soutěž. Ta bude pětikolová a jako obvykle, do celkového času se počítá jakýkoliv let. Opravy se nepřipouští.

Tato soutěž určitě přitahuje vítr. Foukalo loni a letos snad ještě více. Což je ale pro naše malá letadélka spíše pozitivem. David Jára dokonce jedním letem dosáhl času 16s. To je na takový malý model z papíru velice slušný výkon.

8.  Skládání obrázku letadla

Milí mladí kolegové. Představte si situaci, že jste na modelářské soutěži. Váš předchozí let nedopadl nejlépe a vy si na stanoviště odnášíte svůj model rozložený na trochu více dílů než obvykle. Náhradní letadlo nemáte a do konce soutěže zbývá několik posledních minut. Nezbývá, než se vrátit k té hromádce třísek a rychle z ní vykouzlit něco letuschopného. Podobné „třísky“ obdržíte i při této disciplíně. Zvítězí a nejvíce bodů do celotáborové soutěže získá ten, kdo v nejkratším čase správně sestaví obrázek letounu.

Rozstříhán byl obrázek z krabice stavebnice plastikového modelu SPAD VII. Nejprve jsme pozvali mladší žáky, kterým jsme obrázek rozložili na menší počet dílů. Zato starším žákům a juniorům jsme úkol hezky ztížili – obrázek jsme rozstříhali na dvojnásobný počet dílků. Proto jim to skládání trvalo déle. S úkolem se ale nakonec všichni vypořádali se ctí.

9.  Slalom s lodičkou

V požární nádrži jsme vytvořili pomocí bójek jednoduchou trať. Vaším úkolem bude projet tuto trať lodním modelem, který vám zapůjčí její tvůrce a majitel pan vedoucí Blaschka. Ten bude také hlavní soutěžní komisař. Bodování je jednoduché – nejvíce bodů obdrží ten, kdo projede vyznačenou trať nejrychleji

Slalom je oblíbenou soutěžní disciplínou. Pro velký úspěch v loňském roce jsme ji letos zopakovali. Nikdo se nenamočil a ani lodička se nepotopila. Hlavní pořadatelskou službu zajistil druhý pan vedoucí a tak mě zbyl dostatek času i na bohatou fotodokumentaci.

10. Plavba na matračce

S lodičkou jsme se již projeli. Nastal čas, abychom se vykoupali i my. A proč tato disciplína? Nabízí se tvrzení, že i modelář musí občas do vody, protože u spousty letišť je v nevelké vzdálenosti nějaká řeka, kterou je potřeba při pronásledování ulétávajícího modelu překonat. Pravda je ale trochu jiná. Vzpomněli jsme si na jednu z nejoblíbenějších disciplín celotáborové soutěže o nejlepšího kosmonauta, kterou jsme v roce 1990 uspořádali na letišti v Roudnici nad Labem. Tehdejší účastníci na ní vzpomínají dodnes. Snad se bude líbit i nyní, téměř o čtvrt století později. Duši od zadního kola traktoru jsme již bohužel nenašli a také kosmickou příšeru, která tehdy pronásledovala soutěžícího, bude muset nahradit třeba rozzuřený vedoucí.

No to jsme se pobavili. Startovalo se na břehu. Nejprve bylo nutno vlézt na matraci, pak s ní projet vytýčenou trať a nakonec se dotknout betonové stěny u výpusti bazénu. Duši od traktoru jsme původně chtěli nahradit kusem polystyrenu, ale po důkladném zvážení jsme nakonec použili tradiční nafukovací matraci. Dobře jsme udělali – polystyren by tygří skoky soutěžících určitě nepřežil. Zatímco pro přerostlé juniory byla matračka příliš malá, někteří mladší žáci se na ní naopak ztráceli. Malý Vítek(?) dobře odkoukal, že to nejlépe jede, když se kope nohama do vody, jenže si nevšimnul, že je příliš krátký a místo do vody jimi zuřivě kopal do matrace. Hlavně k potěše těch, kteří to již měli za sebou, hodnou chvíli stál na místě. Kouzelný byl i couvající Petr.

11. Střelba ze vzduchovky

Jak zdůvodnit tuto disciplínu? Určitě ne tím, že se musíme naučit střílet po soupeřových modelech. Tak to bude asi tím, že pan Bartík má k dispozici několik vzduchovek a k tomu spoustu střeliva.

Každý z vás si nejprve vyzkouší svěřenou zbraň. Vlastní soutěž proběhne pod vedením dospělého modeláře, zkušeného střelce. Platí obvyklé – kdo nastřílí nejvíce, získá do našeho víceboje nejvyšší počet bodů.

Zkušený střelec se skutečně našel. Byl jím pan Šulc z Bílého Kostela, který střelbu ze vzduchovky zorganizoval jako regulérní střeleckou soutěž. I s pokyny vedoucími k bezpečnému průběhu této akce. My s Petrem jsme se do toho nijak nemontovali a jen zapsali konečné výsledky.

12. Soutěž házedel

Jsme na modelářském táboře a proto v našem víceboji nemůže chybět nějaká ryze modelářská disciplína. Není to žádná diskriminace větroňářů nebo dalších příznivců volného letu. Házedla jsme vybrali proto, že jsou nejsnáze dostupná. Kdyby jste měli všichni k dispozici třeba větroně F1A, budeme létat „A dvojky“. Ale takhle to zbylo opět na házedla.

Uspořádáme regulérní desetikolovou soutěž. To znamená, že můžete trénovat dle libosti s tím, že čas vám bude změřen, pokud se přihlásíte u oficiálního časoměřiče, kterým bude někdo z vedoucích modelářského tábora.

Na to, že někteří modeláři příliš často házedla v ruce nemají, dopadla soutěž docela dobře. K vidění byly hezké výsledky. Zvlášť lítý boj se odehrál mezi oběma juniory. Adamem, který házedla ani trochu nemiluje a Honzou, též příznivcem jiných modelářských kategorií.

13. Běh na Ranou

Jednou z nejméně oblíbených činností modeláře je běh za ulétávajícím modelem. Ať již vinou nefunkčního časovače, vypadlého nebo uhašeného doutnáku či díky neopatrnému kolegovi, který zapomněl natáhnout časovač nebo zapálit doutnák. Zkuste tedy následovat příklad pisatele těchto řádků, který před mnoha a mnoha lety pronásledoval přes sedlo Rané ulétávající model A1 a ztratil ho až na kraji Lenešic. Pokus máte samozřejmě jen jeden. Startovat budete od naší dílny, cíl bude na vrcholu kopce Raná.

Běh na Ranou je určitě královskou disciplínou našeho víceboje. Mezi modeláři byly velké výkonnostní rozdíly, ale určitě každý startující ze sebe vydal vše. Což je vidět na fotografiích pořízených v cíli na vrcholu kopce.

Závěr

A měli jsme to za sebou. Zbývalo vyhodnotit výsledky a vyhlásit vítěze. Za velkou snahu jsme nakonec ocenili všechny účastníky našeho víceboje. Vyhlásili jsme vítěze soutěže házedel, výběhu na Ranou a jako inovaci i vítěze několika bloků disciplín. Měli jsme tak táborového„atleta – vrhače“, „vodního živočicha“ i „táborového šikulu“. Samozřejmě ale nejvíce se cení celkový vítěz, který se může až do příštího ročníku pyšnit titulem „nejzdatnější modelář“.

V první z následujících dvou tabulek jsou uvedeny dosažené výkony jednotlivých modelářů, v druhé pak tyto výkony převedené do bodového hodnocení, které rozhodlo o celkovém výsledku.

Tabulka výkonů

Tabulka bodového hodnocení

Oproti loňskému roku se letošní modelářský tábor konal zhruba o měsíc později – přesněji řečeno od 12. do 24. srpna. Termín je to sympatický. Počasí se v srpnu zdá být stálejší a na letišti je tak nějak klidněji. Na druhou stranu je ale nutno počítat s kratšími dny. Na druhou polovinu tábora jsme se podle plánu dostavili i my, modeláři z Vilémova a okolí. Jmenovitě Adam Trojan, Matyáš Adolf, Martin Hájek a Petr Blaschka mladší. K tomu dva vedoucí, tedy Petr Blaschka starší a Zdeněk Hykš.

Denní program byl naplánován podobně jako v předchozích letech, nutno ale pochválit, že tentokrát se nám jej dařilo i poměrně úspěšně dodržovat. Budíček byl po sedmé hodině. Po chvíli přemlouvání se nám podařilo vždy dostat ze spacáků všechny naše svěřence na rozcvičku. Po protažení těla následovala ranní hygiena a snídaně, po které ještě někteří opozdilci dokončili hygienu. Zhruba v devět hodin byla kupodivu většina mladých modelářů v dílně a modelovala. Snad nám k tomu pomohly i první dva, mírně deštivé dny. Letadla se stavěla až do oběda. V dalších dnech, kdy se počasí opět umoudřilo, jsme povolovali malou přestávku na osvěžení v bazénu a nebo létání s radiem řízenými modely. Většina našich modelářů je totiž díky poslednímu „Ježíškovi“ majitelem nejméně jednoho takového modelu a pan vedoucí Blaschka k tréninkovým účelům upravil i jeden model starší, klubový. Byl to radiem řízený model Skřivan s vestavěným elektromotorem na pylonu. Pro své letové vlastnosti byl nakonec velice oblíben. Po obědě zajišťovaném lenešickou restaurací „U Kaieserů“ bylo osobní volno. To vyplňovalo tradiční cachtání v bazénu a po znovu nabití baterií opět RC létání. Dlužno říci, že po skončení osobního volna se činnost příliš nezměnila. Co nás ale mile překvapilo, bylo to, že naši svěřenci občas zamířili také do dílny. Jen to trénování s volnými modely se nějak nedařilo. Vysvětlujeme si to tím, že za letícím „volňáskem“ je nutno běžet, zatímco RC model při troše šikovnosti přistane u nohou modeláře a bazén se dokonce nehýbe vůbec. Takto jsme vyplňovali čas až do večeře. Po „Kajserovské“ večeři, kdy utichl vítr, přišly na řadu konečně i modely volných kategorií. Záměr byl trénovat na blížící se MR ČR, ale nakonec jsme stejně zvládli jen jednu regulérní soutěž A3 a jednu házedel. V srpnu se stmívá dříve, takže kolem deváté již byla poměrně velká tma. To jsme začali děti připravovat na večerku. Celodenní program byl asi dostatečně unavující, protože kolem jedenácté byl obvykle ve stanovém táboře úplný klid. Na rozdíl od předchozích let, kdy jsme upovídané stany (loni pokoje) uklidňovali i dlouho po půlnoci.

Jako hlavní modelářskou činnost naplánoval vedoucí tábora, pan Bartík, stavbu modelu P30 Monty. Po chvilce váhání jsme na tento model přistoupili, byť kategorii P30 vůbec nelétáme. Nechtěli jsme trhat partu a tak jsme nakonec původně plánovanou a rozpracovanou A3 Šoumen odložili. Republiku bychom s ním stejně nestihli. Takže tento model si v klidu dokončíme přes zimu. Stavba Montíku rychle ubíhala. Nakonec jsme si s ním ale stejně nezalétali. V sobotu, kdy jsme Ranou opouštěli, zbývalo dokončit pár důležitých detailů. Jak se zdá, padne na to minimálně ještě jedna zářijová klubová schůzka.

Celý týden, kdy jsme pobývali na Rané, jsme organizovali soutěž o Železného modeláře v rámci tzv. Modelářského mnohoboje. Disciplíny byly různé. Od zaměření ryze sportovního, přes dovednostní soutěže až po disciplíny modelářské. Celkem jich bylo patnáct. Snad se soutěž dětem líbila, protože během dne se neustále dotazovaly, kdy vyhlásíme disciplínu další.

V sobotu ráno začal úklid tábora a nakládání táborového vybavení do připravených aut. Někdy to bylo dost napínavé. Nakonec se ale všichni, byť někdy s drobnými problémy, vešli a v pořádku odjeli domů. Vilémovské maminky shledaly v pořádku jak své ratolesti, tak i vybavení, které měly s sebou. Jen bylo nutné svá dítka, která se celý týden podrobovala „chlapskému pořádku“, doma trochu dodrbat.

Video, které jsme natočili RC větroněm Skřivan:

Zdeněk Hykš