Vskutku je tomu tak. I ve Vilémově jsme měli skokanský můstek. Dokonce dva a v minulosti se na něm odehrála spousta oficiálních závodů. Jenže pořadatelé zapálení pro tento sport vymřeli, můstky zchátraly a tak nakonec musely být strženy. Svahy zarostly stromy a keři a vzniklo tak místo vhodné pro pořádání táboráků. A nejenom táboráků. Přilehlou louku využívají nedaleko bydlící kluci Blaschkovi a to až do doby, než na ni místní zemědělec vypustí stádo zvědavých přežvýkavců. To pak je s létáním konec. V pátek 3. května jsme tyto prostory obsadili my, modeláři. Rozhodnutí bylo rychlé – tentokrát do dílny nepůjdeme. Venku nefouká, je krásně, půjdeme si proto zalétat. Petr rychle nabije baterie pro všechny naše RC modely, zatímco druhý pan vedoucí obstará špekáčky a něco k pití. Přesun z dílny problém nedělá – k můstkům to máme zhruba 300 metrů. Takže již půl hodiny po zahájení schůzky jsme rozdělávali oheň a o kus dál majitelé sestavovali své RC modely. Sešly se nakonec čtyři. Obojího (špekáčků i létání) si všichni užili do sytosti. Došlo i na vzpomínky a zážitky pánů vedoucích s tímto místem. A že se toho nakonec prozradilo – jedna školní aktovka ztracená v soutěži, komu se ze svahu dokutálí nejdále, dvě zlomené ruce, z toho jedna naší nejúspěšnější modelářky tety Jitky i několik tělesných exekucí za opakované nedovolené vniknutí do již uzavřených prostor skokanských můstků. Takže děti se utvrdily, že i páni vedoucí byli kdysi také obyčejní kluci. A protože baterie již byly vybity, špekáčky snědeny a hrozilo, že děti pořádající soutěž o nejrychlejší výběh a seběh svahu rozšíří výše uvedený seznam zraněných, tuto akci, jako velice úspěšnou jsme ukončili. Ještě cestou zpět do dílny jsme čelili zvídavým dotazům, jestli příště půjdeme znovu. Asi ne, musíme ještě něco do prázdnin postavit. A určitě bude příští pátek pršet.

(A také že pršelo!)

Z. Hykš