Tradičním vyvrcholením sezóny pro mladé modeláře je mistrovství České republiky. Stejně jako loni jsme chtěli i letos dát našim dětem více šancí na splnění kvalifikačních limitů tím, že se zúčastníme více krajských přeborů. Naplánovali jsme účast na přeborech Královéhradeckého kraje a Prahy, obou na letišti v Hořicích. V loňském roce se nám tyto dvě akce velice líbily. Bohužel, ani zkušení pořadatelé nedokážou poručit větru a dešti. V obou případech nás nakonec odradilo počasí. Zůstala nám jediná šance, kterou byl přebor našeho Ústeckého kraje. Naštěstí se počasí umoudřilo a my vcelku v pohodě splnili vše, co jsme si předem naplánovali. Zaměřujeme se především na kategorie větroňů, protože dosáhnout v házedlech kvalifikačního limitu 280 vteřin je pro většinu našich svěřenců nesplnitelný úkol. Oproti loňskému roku se přesto kvalifikovalo o tři žáčky méně. Dva naši svěřenci dali v klubu výpověď a našli si jinou, zřejmě lepší zábavu. Nejvíce mě mrzí neúčast třetího modeláře, Petra Blaschky, který jako jediný nesplnil limit v kategorii A3 o několik málo vteřin. A přitom tomu malá Péťa určitě věnoval zdaleka nejvíce úsilí. Jsou to paradoxy, jak by řekl jeden hrdina divadelní hry Václava Havla. Ale s Petrem jsme si to vyříkali – v žákovské kategorii bude působit ještě čtyři roky a to by bylo, aby se to nakonec nepovedlo.
V sobotu 22. září brzy ráno jsme se naskládali do aut a vyrazili do Kožlan. Ještě štěstí, že máme za humny dálnici D8, takže přes Pirnu jsme uháněli až do Ústí, kde jsme nabrali směr na Most a Žatec. Celou cestu nás doprovázel hustý déšť a tak jsme jen doufali, že se potvrdí předpovědi meteorologů, že déšť bude postupně ustávat. To se vyplnilo kousek za Žatcem, kde jsme v obci Pšov u jeho rodného domku nabrali klubového přítele Jirku Schieferdeckera.
A pak už přišly Kožlany. Mlha, mokro a k úplnému neštěstí už chyběl jen vítr napříč úzkého travnatého pásu obklopeného čerstvě zoranými poli. Tak vítr naštěstí foukal téměř podél, zato velmi rychle sílil. Z toho jsme si vcelku příliš nedělali. Jak píšu v jiném komentáři, vítr našim Ginům nevadí. Kalkulovali jsme, že „házedlář“ Honza si vždycky najde krátkou chvilku, kdy vítr poleví a „A jedničkář“ Adam patří mezi rozvážné letce, kteří vědí, že jsou chvíle v životě modeláře, kdy se musí úprkem vracet zpět. Až na toho Adama, kterého zradil jeho jankovitý model, se naše předpoklady vcelku vyplnily. „A trojkaři Ginaři“ stříleli ostošest, Honza si vybíral krátké pauzy, kdy vítr nepřevracel krabice s modely a Adam si zoufal nad svým neustále někam uhýbajícím modelem. Určitě jsme dosáhli daleko lepších výsledků než loni. Škoda jen, že soutěž byla po třetím kole zrušena pro veliký vítr, protože jsme se zlepšovali kolo od kola. I tak jsme museli naše nejmenší žáky v kategorii A3 pochválit. V juniorech dosáhl Honza v kategorii A3 slušného času, ale v konkurenci nejlepších větroňářů ČR to lepší být nemohlo. Zato házedla nás mrzela a o těch dvou vteřinách, které Honzovi chyběly do třetího místa, se nám asi bude ještě chvíli zdát. I proto, že poslední, velmi průměrný let byl dosažen náhradním, ještě nezalétaným modelem, protože jeho ostrý, soutěžní byl teprve na cestě zpět na startoviště. O Adamově smůle již řeč byla.
Ještě k ostatním kategoriím. Rozhodně jsme nezáviděli „gumáčkářům“. Jejich křehké modely nejsou do takového průvanu stavěné. Vítr byl tak veliký, že jsme se i dočkali zcela nestandardního rozlétávání v kategorii F1A. Jestli jsme pochopili správně, měřil se čas po vykopnutí výškovky modelu do dopadu na zem. Jinak to asi nešlo. Všichni rozlétávající se modeláři se shromáždili na jednom konci letiště, odkud během krátkého pracovního času odstartovali. Během jediné nastavené minuty přeletěli celou plochu a vykopávali těsně před nesklizeným polem se vzrostlou kukuřicí. Právě včas, protože na poli číhal dravec v podobě kombajnu. Kombajnér se sice po celou dobu soutěže snažil spolupracovat, ale také nemůže vidět všechno, co mu do pole shora napadalo.
My jsme naložili větrem vyfoukané děti a ještě před vyhlášením výsledků, za což se pořadatelům dodatečně moc omlouváme, vyrazili na úmornou cestu domů.
Příští týden jsme během páteční schůzky děti za dosažené výsledky na MČR pochválili, nastínili plán práce pro volné modely v roce 2013 a letošní sezónu ukončili. Teď nás čeká ta halová část.
Zdeněk Hykš