Letošní tábor na Rané u Loun se konal v druhé polovině července. Z našeho klubu se jej zúčastnili Adam Trojan, Petr Blaschka ml. a šluknovský Martin Hájek. Odborný dohled zajistili kluboví vedoucí Petr Blaschka a Zdeněk Hykš. Vzhledem k tomu, že většina našich dětí se kvalifikovala na podzimní mistrovství České republiky volných modelů, pojali jsme modelářské soustředění především jako velký trénink na tuto vrcholnou akci. A protože v areálu letiště je také prostorná klubovna, během soustředění přeměněná na modelářskou dílnu, měli naši svěřenci také možnost postavit si nějaký nový model a doplnit si jím svůj letecký park. Takže vedle stanů, nafukovacích matrací, karimatek, batohů s oblečením a osobních věcí modelářů, jsme přibalili také krabice na přepravu letadel, spoustu modelářského materiálu a dalšího vybavení. Dopravu na tábor zajistil pan Blaschka starší. Chudák jeho Favorit se pod tou hromadou věcí téměř ztrácel. Přesto cesta až na letiště Raná u Loun dopadla na výbornou. Osobní doklady jednoho nejmenovaného modeláře uložené „v tašce úplně vespod“ , kvůli kterým se musel již plně naložený vůz znovu přerovnat (na Ranou je to nejblíže přes Německo), byly jen nevýznamnou epizodou. Výprava vyrazila v neděli 15. července dopoledne a již ve dvanáct hodin byla na místě, kde ji čekala příjemná starost, totiž poradit si s prvním obědem. Následovalo ubytování, vybalení věcí a pak již jen činnost podle roky osvědčeného celodenního programu. Programu vskutku liberálního. Posuďte sami: každý „správný“ tábor začíná po budíčku rozcvičkou. Ne tak ten náš, protože děti nás přehlasovaly a rozcvičku zrušily. Po ranní hygieně proto následovala snídaně a zhruba od deváté se modelařilo. Dopoledne jsme trávili v dílně stavbou modelů a odbornými diskuzemi s kolegy modeláři z Liberce, kteří si svůj tábor zřídili hned vedle nás. Milovníci vody si tuto činnost zpestřovali koupáním v bazénu, který je součástí Ranského letiště. Můžeme potvrdit, že v této disciplíně byli naši svěřenci jednoznačně nejlepší. Oběd byl dovážen přímo do tábora, takže odpadly zdlouhavé cesty do jídelny v sousedních Lenešicích. Po obědě obvykle následovalo svahové létání s radiem řízenými modely na kopci Raná, který se nachází v bezprostřední blízkosti stejnojmenného letiště. Své první minuty řízeného létání na svahu si zkusily i naše děti. Po večeři obvykle utichal vítr, takže řada přišla i na tréninky s volnými modely letadel. A také se létalo s v poslední době velice oblíbenými elektrolety. Zatímco Adam se spolu s panem vedoucím Blaschkou zabývali „seriózním“ stylem létání, naši dva nejmladší se snažili napodobit agresivní styl libereckých modelářů, spočívající v kontaktním létání za každého počasí. Nutno ale podotknout, že jejich modely sice utrpěly spoustu šrámů, přesto se domů vrátily v provozuschopném stavu. A kluci si navíc vysloužili uznání svých starších a o mnoho zkušenějších kolegů z Liberce. Po setmění proběhla večerní hygiena spojená se zaháněním malých modelářů na kutě. Snad se maminky nebudou zlobit, když přiznáme, že někdy se to podařilo až kolem půlnoci. Poté zbylo trochu času vedoucím i na své vlastní modely. Ale ne na dlouho. Brzy museli jít spát i oni, protože již v sedm hodin ráno je probouzela ta čipernější část modelářského potěru.
Podle tohoto scénáře následoval jeden den za druhým. Pravidelný rytmus zpestřovaly mimořádné akce, jako byla například celotáborová soutěž o nejvšestrannějšího modeláře, létání „opravdických“ letadel místního Aeroklubu, návštěvy v dílně, kde s restaurují historické větroně nebo výlety do okolí. A zažili jsme i pravou leteckou svatbu. Ani jsme se nenadáli a byla tu další neděle a s ní i konec letošního tábora. Sbalili jsme všechny věci (jak to ty maminky dokázaly, že se jim všechno do tašek či batohů vešlo!?), naskládali se i s nimi do Favoritu a vyrazili na zpáteční cestu. Opatrné dotazy vedoucích u svých svěřenců vedly k úlevnému zjištění, že letošní tábor se dětem moc líbil. Ostatně vedoucím také, takže ještě před odjezdem domů začali pořadatelé spřádat plány na příští rok. Naše přání je jasné – pokud se tábor Raná 2013 podaří uskutečnit, Vilémováci chtějí být opět přitom.
Za LMK Vilémov Z. Hykš