S touto soutěží budu bohužel brzy hotov – nikam jsme nejeli, „došly“ děti.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Josefovské létání
Odpovědět
Varnsdorfská jarní
Zhruba celý týden před sobotními závody probíhala již tradiční diskuze na téma „počasí“. Strašil hlavně průvan. Předpověď zněla: vítr kolem 5 – 6 m/sec a směr jihovýchodní, tedy někam k hangárům místního aeroklubu. Dohoda s pořadateli ale zněla, že soutěž pokud možno odlétáme, třeba i za cenu zkracování časů u kategorie F1H. Důvodem byl nejenom nedostatek náhradních termínů, ale i tvrzení starších modelářů, že v takovém povětří jsme dříve létali úplně běžně (potvrzuji – při zimním dopisování vilémovské kroniky z období kolem roku 2010 jsem narazil na soutěže uvádějící rychlost větru ještě o něco vyšší).
Takže v sobotu ráno všichni vyrazili směr Česká Lípa. Ještě při vystupování z auta nás na parkovišti vyděsil silný hukot větru ve větvích okolních stromů. Ale pak už přišla jen samá pozitiva. Golfisté na zřejmě podmáčeném terénu „měli zavřeno“ a členové aeroklubu právě absolvovali nějaké školení, takže se nelétalo. Proto jsme obdrželi povolení přesunout se až na samý konec letištní plochy. Tudíž jsme měli k dispozici pro naše éra báječný prostor. Tím pádem ani tolik nevadil trochu problematický jihovýchodní směr větru. Funělo zdatně, ale mezi silnými poryvy jsme nacházeli dostatečně dlouhé úseky, kdy vítr značně zeslábnul anebo dokonce nefoukalo vůbec. Nakonec se našel jeden odvážlivec létající v kategorii F1H, byť s dobrovolně zkráceným časem kolem jedné minuty a říci si dali i dva, do té doby proti počasí brblající, gumáčkáři. Pravda, všichni tři to jsou dostatečně zkušení modeláři, takže nic neulétlo, nic se nerozbilo.
Protože pořadatelé dodali dostatek časoměřičů, nikdo na startovišti dlouho nečekal. Soutěž rychle plynula ke svému konci. Poté se všichni přesunuli nahoru ke klubovně, kde byly vypsány diplomy a odměněni ti nejlepší. Pořadatelům tímto děkujeme za naprosto pohodovou soutěž.
Co se týče Vilémovských, byl jsem docela spokojen. Oproti krajskému přeboru v Panenském Týnci mi ani jednou nestoupnul tlak a vše se odbylo v naprostém klidu. Sice tam byly nějaké nepovedené starty, ale to byl důsledek tvrzení některých našich suverénů, že trénink je jen pro nervózní. Proto se na start šlo hned naostro. Všechny modely absolvovaly poslední lety při zářijovém Žuchu 2024, takže v přepravních krabicích „zrály“ více jak půl roku. Asi se i trochu zkroutily, naštěstí správným způsobem. Během soutěže jsme upravovali seřízení modelů a k jejímu konci jsme s provedenými lety už byli spokojeni. Věkově se s Varnsdorfskými trochu míjíme, takže zatímco oni obsadili mladší kategorie, my byli sami v juniorech. Stárneme. Na druhou stranu, na všechny se dostalo s nějakou cenou. A jak soutěž rychle ubíhala, zbyl čas i na vedoucí, soutěžící v kategorii vystřelovadel. Zatímco v házedlech mezi seniory uspěl náš Víťa, ve vystřelovadlech jsme všichni nalezli tři zdatnější soupeře.
Jsme rádi, že soutěž proběhla bez jakýchkoliv problémů. V seznamu soutěží jsme si odškrtli další položku s tím, že nyní se můžeme soustředit na další akci, kterou je, opět v České Lípě, přebor mládeže Ústeckého kraje.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Přebor mládeže Středočeského kraje
Tuto soutěž si obvykle nenecháme ujít, zvláště když se koná na velkém letišti v Panenském Týnci a navíc je hlášeno přepychové počasí. Souběžně s námi soutěžili účastníci Kubešovic „Ligy Panenský Týnec“. Ale letiště je opravdu rozměrné a tak jsme si snad navzájem příliš nepřekáželi.
Počasí bylo opravdu výjimečné a proto jsme byli trochu zklamáni dosaženými výsledky. Z celkem osmi pokusů jsme vytěžili pouhé dvě kvalifikace na MČR. Copak házedla, ta byla „nad plán“, protože oběma starším klukům zbylo do konce soutěže asi tak třicet minut, které nechtěli prosedět v autě. Mrzí mě naše výkony v kategorii malých i velkých větroňů. Chvílemi jsem měl pocit, že to nebyly první letošní starty, ale první starty vůbec. Jako kdyby kluci přes zimu úplně všechno zapomněli. Pochválit můžeme jen Jirku Havlíčka, který ony dva postupy vybojoval. Směřoval k nim suverénně od prvního letu. Nu což, pokusíme se to napravit v dubnu na přeboru mládeže Ústeckého kraje v České Lípě.
Pan vedoucí Blaschka stihnul nejenom „koučovat“ děti, zvládl ale i při souběžně probíhající „Lize Panenský Týnec“ deset soutěžních letů s vystřelovadly. Mimochodem, tuto kategorii vyhrál.
Během závodů jsme měli možnost pohovořit se spoustou kolegů a kamarádů, které jinak vídáme jednou, dvakrát do roka. Ostatně, i kvůli tomu jsme do Týnce vyrazili. Pak ještě polovina výpravy v rámci vzdělávání mládeže načerpala energii v místním chrámu, oběhla náves v Třebízi, dokončila čerpání energie u menhiru Kamenný pastýř v Klobukách a zvládla průjezd mezi rozjařenými účastníky masopustního veselí v Bad Schandau. Domů jsme dorazili kolem sedmé hodiny večer. Tím byl den plný různých prožitků ukončen.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Školení rozhodčích, Halový Žuch 2025
V sobotu 1. března čekal některé z nás náročný program. Jak uvádím níže, nejprve absolvovali vybraní modeláři v naší klubovně školení rozhodčích modelů letadel volné kategorie. Na školení pak bezprostředně navazovala vlastní halová soutěž.
Školení proběhlo mezi devátou až třináctou hodinou pod vedením Josefa Kubeše. Z obou klubů, tedy LMK Varnsdorf a LMK Vilémov, se zúčastnilo celkem třináct frekventantů. Akce proběhla k plné spokojenosti všech přítomných – Pepa Kubeš hovořil k věci, žádné zbytečné malichernosti se neřešily. K věci byla i bohatá diskuze k přednášené problematice.
Kromě vlastního školení mě potěšilo několik dalších věcí. Například to, že jsme si v klubovně opět pořádně uklidili. A pak také údiv některých modelářů, kteří byli u nás v klubovně poprvé, nad „bohatstvím“, které jsme za těch čtyřicet let existence LMK Vilémov nashromáždili. Mám na mysli regály plné házedel a nad umyvadlem visící modely větroňů A3. A to ještě naši hosté neviděli do skříní přecpaných dalšími modely A3 a F1H.
Školení bylo ukončeno těsně před jednou hodinou. To už se ve vilémovské sportovní hale chystalo zahájení oficiálního tréninku házedel. Házedlářům sice chyběli někteří tradiční účastníci z okolí Loun a Žatce, naopak, naši věrní, totiž modeláři z Karlových Varů, Ostrova a Teplic, se dostavili v plné síle. Již podruhé jsme u nás uvítali Bačinovy, zástupce LMK Kamenné Žehrovice a úplného nováčka, Oldu Trtíka z MK Dubí. Celkem se nás zaregistrovalo dvacet dva. Děkujeme.
O pěkné výsledky ani tentokrát nebyla nouze. Mezi mladšími žáky převažovali chlapci z Varnsdorfu. První dva kluci, Petr Málek a Ondra Moravec, dosáhli docela hezkého výkonu. My opět paběrkovali. Starší žáci byli dva a junior dokonce jen jeden. Dva modeláři byli naši. Nezklamali, ale mnou pro všechny Vilémováky vytýčený cíl, totiž dosažení celkového času přes devadesát vteřin, splnil pouze Jirka Havlíček. Početně nejvíce zastoupená byla seniorská kategorie. Stupně vítězů si rozdělili Tůmovi z MK Severka Suché, ti nejlepší „ze zbytku světa“ za nimi zůstali o fous pozadu, ale vyslovený propadák jsme neviděli u nikoho ze soutěžících.
A než jsme spočítali výsledky a pro nejlepší vypsali diplomy, přišla jedna inovace. Vypudili jsme z plochy trénující házedláře a kolega Kubeš předvedl gumáčkářům stírování modelů kategorie A6. Zájemců bylo dost. Ale jak ukázaly jejich následné pokusy při vlastní soutěži, tato činnost vyžaduje usilovný trénink. Někomu se dařilo lépe, někomu hůře a letu modelu spíše uškodil.
Gumáčkářů bylo o poznání méně. Konkrétně deset – dva mladší žáci, jeden starší žák, jeden junior a zbytek senioři. Soutěže v kategorii A6 se neúčastnili dva naši modeláři, které tato kategorie buď nebaví anebo se nechtějí porovnávat, v prý předem ztraceném souboji, s nejlepšími seniory. Nemá cenu je nutit. Naopak, do seniorské kategorie přibyl náš vedoucí, Petr Blaschka a varnsdorfští „neházedláři“ Pavel Formánek a Evžen Belo. V mladších žácích exceloval Petr Málek, Ondrovi se tentokrát tolik nedařilo. My opět zalétali svůj průměr. Pan vedoucí dosáhl na nás slušného výkonu a již poněkolikáté obhájil pozici nejlepšího vilémovského gumáčkáře. O první místo se, jako téměř vždy, poprali Pavel Formánek a Evžen Belo. Tentokrát byl lepší Pavel. Trochu hendikepovaní byli ostatní modeláři starající se o potěr (Mirek, Petr a Víťa) a Vašek Dlouhý, který narychlo absolvoval tři soutěžní lety, po kterých se vydal na dlouhou zpáteční cestu do Karlových Varů. Gumáčky jsme ukončili dle plánu v sedm hodin večer. Někteří ani nestihli všech šest letů, ale podle všeho byli stejně všichni spokojeni.
Po celou dobu soutěže byl k dispozici tradiční bar paní Blaschkové. A téměř celou soutěž měl ve stejném koutě haly otevřenu prodejnu modelářských potřeb Pepa Kubeš. Pepa se zdál být s tržbou docela spokojen, zato se obávám, že rodinu Blaschkovu nejbližších mnoho dní čekají ke snídani či večeři teplé párky kombinované s utopenci. Musíme se příště více snažit, nebo se paní Blaschková naštve a v prosinci při Předvánočním polétání žádný bar nebude.
Vyhlášení výsledků proběhlo kolem půl osmé. Odkaz na fotografie jako obvykle naleznete na našich stránkách. Do osmi večer se uklízelo, pak se ještě chvíli diskutovalo o věcech příštích a přesně v osm, do kdy jsme měli halu rezervovánu, jsme ji opustili. Soutěž byla tím ukončena. Ale nadlouho se neloučíme – s některými z nás se opět uvidíme v sobotu 8. března v Panenském Týnci na souběžně pořádané Lize Pepy Kubeše a přeboru mládeže Středočeského kraje kolegy Modra. Pepa slíbil hezké počasí, tak uvidíme. My chceme přijet.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Z historie modelářství ve Šluknovském výběžku
Videa pořízená Pavlem Formánkem z LMK Varnsdorf na přelomu tisíciletí při nejrůznějších akcích (soutěže, modelářský tábor ….) můžete shlédnout níže, případně všechna najednou v playlistu ZDE!
Nejsevernější házedlo, čtvrté kolo
Nejprve jako obvykle něco k počasí. Štěstí se od nás trochu odvrátilo. Na sobotu 22. února, kdy byl naplánován závěr našeho cyklu, připadlo to nejhorší počasí z celého týdne. Předpověď sice potvrzovala celodenní sluníčko, na druhou stranu hrozila silným větrem. Čehož jsme se zalekli a toto čtvrté kolo přesunuli na následující den, kdy naopak mělo foukat z tohoto týdne nejméně. Zvědové vyslaní v sobotu na soutěžní plochu potvrdili, že naše rozhodnutí bylo správné. I když se jednalo o poměrně otrlé jedince, kteří se jen tak nějakého větru nezaleknou, tentokrát prohlásili, že to nebyl vítr, ale vichřice. Druhý den vítr opravdu zeslábnul na přijatelných 2 – 4 m/sec, zato onen předem neohlášený déšť nás nemile překvapil. Naštěstí postupně slábnul a zhruba hodinu po zahájení soutěže přestal úplně. Také nás mrzelo, že avizovaný jižní směr se nakonec změnil na jihovýchodní, což vedlo k posunutí našeho startoviště k již dříve pomlouvanému místu hned za hradbu stromů rozbíjejících laminární proudění. Však jsem také zaregistroval několik stížností na četné turbulence, při kterých se hlavně malé modely chovaly „jak nudle v bandasce“. Naštěstí tentokrát tolik neškodily sloupy vysokého napětí v místě dopadu modelů. Pokud vím, k nárazu do sloupu došlo jen jednou.
Jak uvádím výše, ve srovnání s předchozími koly to tentokrát tolik nenosilo. Do celkového hodnocení si dnešní výkon zapisovali hlavně ti, kteří z nejrůznějších důvodů v minulých kolech chyběli. Časoměřiči vyslyšeli naši prosbu a opět se dostavili na plac v hojném počtu. Dokonce jsem zaslechl pochvalnou poznámku, že na jednoho soutěžícího připadá téměř jeden celý časoměřič. Přestože jsme z taktických důvodů začínali o hodinu později než obvykle, již k polednímu se první modeláři i se svým doprovodem začali přesouvat do lipovské restaurace U Pytláka. My ostatní je následovali zhruba o hodinu později. Ještě na ploše pořadatelé spočítali celkové výsledky, takže v salónku Pytláka se již jen vypisovaly diplomy. I tak to chvíli trvalo, protože letos jsme poprvé rozdávali dvojnásobný počet (přibyla kategorie vystřelovadel). Než se tak stalo, soutěžící i doprovod spořádali něco dobrého do volátka. Sledovali přitom promítání historických videí pořízených panem Formánkem někdy po roce 2000. K celému cyklu Nejsevernějšího házedla nebyly žádné připomínky. Naopak, někteří soutěžící pochválili pořadatele za rozdělení čistě házedlářské soutěže na kategorie házedel a vystřelovadel. Je to klidnější a po fyzické stránce méně náročné. Poděkovali jsme ještě „těm nahoře“ za poměrně příznivé počasí při všech čtyřech kolech a také časoměřičům, kteří se opakovaně dostavovali v hojném počtu, přestože věděli, že je opět čeká promrznutí na stanovišti – moc se ti obětavci nepohybují a konec konců, máme leden a únor. Pak jsme ještě chvíli poseděli, než začal postupný rozjezd účastníků do svých domovů. Vilémovští a mikulášovičtí pořadatelé opustili restauraci jako poslední. Ještě předtím informovali pana majitele, že za rok nás, házedláře, tu má opět. Varnsdorfské modeláře ještě daleko dříve, protože na vedlejším fotbalovém hřišti proběhne ve dnech 6. a 7. července soutěž „Pohár Tolštejnského panství“ v kategorii UŠ. Vilémovští tuto kategorii nelétají, ale určitě se přijdou podívat.
A tím byl letošní, 31. ročník soutěže Nejsevernější házedlo definitivně uzavřen.
Za LMK Vilémov Z. Hykš