Cyklus krajských přeborů již pro nás skončil, ale protože potřebujeme trénovat, vyrazili jsme po roční odmlce do Mladé Boleslavi. Mladoboleslavská jarní se tradičně koná 8. května. Zájem zalétat si na místním letišti projevili tři naši modeláři – Jirka, Šimon a nováček Tonda. Ke klukům se posléze připojila Tondova sestra, malá Róza. Zbytek pak zůstal doma – Ivan po očkování nesmějící na sluníčko, Víťa bojující s rýmou a Milan, který nedávno obdržel přezdívku Vytípávač, protože tímto „taktním“ způsobem nám po telefonu dává najevo, že už s námi nechce mít nic společného.

Na letiště jsme dorazili včas, takže jsme dokonce stihli nástup. Klukům jsme doporučili kategorii A3 s tím, že tu druhou si mohou vybrat sami. Volili mezi vystřelovadly a házedly. Kupodivu dali přednost vystřelovadlům, přestože házedla mají ve velké oblibě. Asi zvítězil fakt, že letos již mají za sebou minimálně osm házedlářských soutěží, zatímco vystřelovadla absolvovali v Boleslavi poprvé. Jirka obvykle stíhá tři kategorie, což ale tentokrát, s ohledem na soutěžní podmínky (tři a půl hodiny na soutěž a vysoký počet účastníků), nebylo možné. I tak jsme vystřelovadla stíhali na poslední chvíli. Pan vedoucí Blaschka měl rozhodování jednoduché – povinně A3 a k tomu vystřelovadla. Házedla, s ohledem na dlouhodobé problémy s ramenem, jej zřejmě definitivně zařadila mezi nás „chromajzly“. Podobně na tom při výběru kategorií byla malá Róza. Ne, že by také bojovala se zdravotními problémy. Vystřelovadla a házedla na ní vyšla z jednoduchého důvodu, protože pro jiné kategorie nemá žádné modely. Ve vystřelovadlech nám ji bylo trochu líto – její krátké ruce předškoláka jí nedovolovaly pořádně napnout gumový svazek, takže většina jejich pokusů končila nepovedenou svíčkou. Však ona doroste.

Co se týče výsledků, byli jsme vcelku spokojeni. Jedno místo na stupních vítězů a ve zbytku startů umístnění obvykle ve středu výsledkové listiny. Počasí bylo přívětivé. Nefoukal příliš silný vítr, ba dokonce chvílemi nefoukalo vůbec. Což nám nevadilo, protože naštěstí naši svěřenci umí utíkat rychle (při silnějším větru dokonce až moc). Horší byla ta bramboračka ve vzduchu. Až na jedinou výjimku vykázali všichni soutěžící, včetně přeborníků, alespoň jeden horší let. I nás to potkalo. Jeden případ: pochválili jsme Jirku za hezké vystřelení modelu A3 a pak už jen bezmocně sledovali, jak jeho éro rychle klesá k zemi. Vžil se výraz, že tentokrát nebyl ve vzduchu žádný vzduch.

Vyhlášení výsledků proběhlo jako obvykle před budovou muzea Metoděje Vlacha. Pak jsme využili pozvání pořadatelů k návštěvě muzea. Kluci se těšili na letecký trenažer. Předem jsme stanovili, že za stupně vítězů je trenažer zdarma, v opačném případě si jej budou muset zaplatit sami. Jenže druhý pan vedoucí je měkkosrdcatý a tak vše zaplatil sám. Pak jsme ještě chvíli poseděli v místním baru a jako jedni z posledních vyrazili na cestu domů.

Příští akcí je účast na vilémovském dni dětí. Odvděčujeme se tak obecnímu úřadu ve Vilémově za velkou podporu, kterou nám poskytuje. Na programu budou jako obvykle upravená vystřelovadla. Vystřelovadla již několik let nahrazují původní házedla proto, že už ani vesnické děti neumí házet kamením. Bez předchozího tréninku se pokusy s házedly nedařily ani starším klukům. Pro vystřelovadla používáme upravená starší házedélka a místo praku gumový katapult. Vše je podřízeno tomu, aby modely na malém plácku, který máme k dispozici, nelétaly příliš daleko a děti se nezranily neopatrným zacházením s vystřelovacím „prakem“, který se v této kategorii obvykle používá. Cestou z Mladé Boleslavi jsme přemýšleli, čím ještě potenciální modeláře zaujmout a nalákat k nám do klubu. Něco jsme vymysleli, tak uvidíme, jestli budeme úspěšní.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Náš v pořadí třetí krajský přebor. Obvykle nám ke splnění naplánovaných postupů na MČR stačí přebory dva – Středočeský a ten náš. Královéhradecký máme v záloze jako rezervu. Letos nastaly menší komplikace. Jirka v kategorii F1H a Šimon v házedlech nezalétali tak, jak si sami představovali. Byť si postup zajistili umístěním na stupních vítězů našeho chabě obsazeného přeboru. Nejhůře dopadl Ivan v kategorii F1H, který při prvním vleku v České Lípě nakřápl jeden model a u druhého pak zjistil, že mu nefunguje časovač. Bylo proto rozhodnuto, že do „Hořic“ vyrazí jeden vůz, ve kterém bude Ivan doplněný zájemci o kvalitní trénink z řad již postupujících. U Šimona se to nepovedlo, protože v týdnu před Domoslavicemi ochořel. K odjezdu se tak vedle Ivana dostavil pouze Jirka, který obvykle využije každé příležitosti si zalétat. A co oceňujeme zvláště, je jeho rozhodnutí, že si postup v F1H vybojuje výkonem a ne umístěním. Za vedoucí pak musím zdůraznit, že tato akce nebyla pouze honbou za postupy. Dlouho dopředu druhý pan vedoucí Petr Blaschka zdůrazňoval, že jsme „u Šaflerů“ již dlouho nebyli a neviděli se s kolegy z místních klubů. Tudíž bychom letos měli vykonat zdvořilostní návštěvu. A také jsme očekávali bohatší účast mladých modelářů ze silných oddílů (Kopidlo, Mladá Boleslav….), se kterými jsme chtěli porovnat svoje síly. Litujeme jen, že nás nebylo více.

Takže v neděli 21. dubna brzy ráno vyrazil směrem na Hořice jeden vůz se dvěma vedoucími a dvěma soutěžícími. Přes drobné problémy s ranním vstáváním jsme do Domoslavic dorazili ještě před nástupem soutěžících. Vítr, který postupně sílil, foukal nejprve do tří metrů, abychom na konci soutěže naměřili 5 – 6 m/ sec. Však také pořadatelé v posledních dvou kolech zkrátili soutěžní lety kategorií F1H a F1G o dvacet vteřin. I tak se děti pěkně proběhly. Modely při „maxech“ dopadaly daleko od startoviště, často za železniční trať a     nechybělo prý také překonávání potoku. I my si odzkoušeli, jaké to je přebíhat železniční násep. Kluci dali na naši radu a tentokrát nechali doma svá milovaná házedla. U obou chlapců jsme hlavní kategorii F1H doplnili druhou větroňářskou, tj. A3. Během soutěže jsme zaregistrovali několik slabších letů, ale celkově jsme byli spokojeni. Jirka si vylepšil osobní rekord v „A trojkách“ a již jen tři vteřiny mu chybí k vytouženým 300 vteřinám. Ivan, ač junior, dospěl ke kategorii F1H až teprve nyní, takže oněch 410 sekund, bylo jeho ustavujícím osobním rekordem. Podle předpokladu se ve větroních sešla kvalitní konkurence, se kterou jsme se mohli poměřit. Nejlepší jsme nebyli, ale určitě jsme nezklamali. Ve všech čtyřech přihlášených kategoriích se kluci umístili na stupních vítězů. Nálada v družstvu byla výborná a tak si pan vedoucí po vyhlášení zahrál na politika zviditelňujícího se na úkor úspěšných sportovců. Pak jsme se rozloučili, zajeli si do nedaleké prodejny pro Hořické trubičky a vrátili se domů. V půli cesty přibyla ještě fotografie zasněženého Ještědu dokumentující, jaká byla tento den velká zima. Nedělní silnice byly poměrně prázdné, takže již kolem šesté hodiny ohřívaly maminky oběma klukům pozdní oběd. Jestli vyrazíme toto pololetí ještě na poslední soutěž, tj. Mladoboleslavskou jarní, necháme opět na dětech. Poradíme se při páteční schůzce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Akce, na které jsme se podíleli společně s kolegy z LMK Varnsdorf. Přestože jsme si předem ověřili, že soutěžících nebude mnoho, zajistili jsme spoustu časoměřičů. Nakonec se na letišti Aeroklubu Česká Lípa „tísnilo“ jedenáct soutěžících (devět ústeckých, dva z kraje Středočeského), patnáct dospělých z pořadatelského sboru a dejme tomu deset dalších členů doprovodu mladých modelářů. Nevybavuji si, že bychom kdy pořádali soutěž, na které bylo více časoměřičů než soutěžících. Před zahájením jsme žertovali, že si každý závodník vylosuje svého časoměřiče, který bude měřit, zaznamenávat dosažené výkony a v rámci zatraktivnění modelářství pro mladé se mu starat o svačinu a běhat pro éra. To byla samozřejmě pouze ironická reakce na počet přihlášených modelářů. Ve skutečnosti proběhla soutěž klasickým způsobem: dostatek časoměřičů sedících v židličkách a křesílkách na vyznačeném stanovišti, se stopkami v ruce a zapisovatelem do společné výsledkové listiny poblíž.

Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátil k počtu soutěžících. Po návratu do Vilémova jsem v klubovně otevřel naši kroniku, abych z výsledkové listiny jedněch z prvních našich přeborů vyčetl následující:

Okresní přebor 29.4.1989 (pouze modeláři z děčínského okresu):

35x házedla, 18x větroně A3 a 18x větroně F1H

Krajský přebor 21.5.1989 (pokud si dobře pamatuji, přeboru se obvykle účastnila zhruba osmi až desetičlenná družstva z tehdejších deseti okresů Severočeského kraje)

33x házedla, 26x větroně A3, 48x větroně F1H a 10x modely CO2

Nechápu, kde se tolik modelářů vzalo, jak jsme se všichni na letiště vešli a hlavně jak to pořadatelé organizačně zvládli. Co se týče oné současné mizérie, z příležitostných rozhovorů s vedoucími různých zájmových kroužků a klubů zaměřených na práci s dětmi, vyplývá, že téměř všude je to stejné.

Moje oblíbené téma je také počasí. To nám tentokrát přálo. Bylo teplo a foukal vítr správné síly a směru, takže odpadlo sklepávání modelů z nedalekého topolového stromořadí, či přebíhání golfového hřiště. A když už model dosedl na přistávací plochu, bylo to v pohodě, protože přátelé z Aeroklubu Česká Lípa nelétali. Věnovali se nápravám škod, které jim v zimě způsobili přemnožení divočáci. Za celou dobu jsme zaznamenali dva komerční lety. Také proto mezi modeláři panovala dokonalá pohoda.

Díky výtečnému počasí dosáhla řada soutěžících pěkných výkonů. No a nováčci, především z řad mladších házedlářů, si alespoň odzkoušeli atmosféru „velké“ soutěže. Problémy během přeboru se nevyskytly. Vše plynulo v klidu ke druhé hodině odpolední, kdy soutěž podle plánu skončila. Někteří aktivisté oproti předchozí domluvě stihli odlétat i třetí kategorii. Za což je chválíme.

Výsledky časoměřiči sčítali průběžně, takže v baru aeroklubu stačilo pouze vypsat diplomy. Těch dvacet kusů nebyl žádný problém. Nominací na podzimní MČR byla spousta. No a ti, kteří se ještě nestihli kvalifikovat, mají šanci na reparát na přeboru mládeže Královéhradeckého kraje v Domoslavicích.

Po vyhlášení výsledků jsme využili příležitosti a pozvali všechny přítomné modeláře na nejbližší soutěž pořádanou naším klubem, kterým je zářiový ŽUCH 2024. Ten se koná první týden po prázdninové přestávce na letišti Aeroklubu Česká Lípa a bývá silně obsazen. Jistě ale tu spoustu modelářů všech věkových a soutěžních kategorií, i díky pomoci kolegů z varnsdorfského klubu, zvládneme. „Určitě přijeďte – je zajištěno pěkné počasí a bohaté ceny.“

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Týden po přeboru mládeže Středočeského kraje jsme zamířili do Děčína, na zřejmě na dlouhou dobu poslední halovou soutěž letošního roku. Sestava byla tradiční, vedle Jirky a Šimona se zapojil také minule nemocný Ivan. Škodováci zůstali doma. Potíže s brzkým vstáváním, přípravu na následující náročný týden ve škole a obavu z horších výkonů v hale blíže komentovat nehodlám. Nově se k výpravě připojil náš nový člen, žák druhé třídy ZŠ, Toník.

Soutěž začala jako obvykle kategorií halových házedel. Dobře, že jsme s sebou vzali Tondu. V početné družině mladších žáků z Varnsdorfu se určitě neztratil. Nakonec z toho bylo krásné druhé místo. Naopak Jirka se přesvědčil, že ne každý den je posvícení. Po skvělém výkonu na našem Halovém Žuchu tentokrát zalétal se stejným modelem o poznání hůře. Jirka usilovně trénoval, ale s každým hodem (bylo jich snad padesát) to bylo horší a horší. A nedal si poradit. Musíme při nejbližší schůzce v klidu probrat, kde se stala chyba. Naproti tomu naši „salámisti“, totiž Šimon s Ivanem, tréninkovými hody šetřili. Jeden, dva pokusy a když zjistili, že jejich modely létají, vrátili se na stanoviště ke svým mobilům střílet vesmírné obludy. Ivana jsme hodnotili velmi dobře, Šimona skvěle. Na jako obvykle výtečné výkony seniorů jsme se tentokrát dívali zhruba ze středu celkové výsledkové listiny.

Následovala kategorie gumáčků, tedy A6. Zde nám to Varnsdorfští vrátili i s úroky. Zatímco my se tradičně plácali pod třemi minutami na jeden let, varnsdorfské děti je poměrně často překračovaly. Že bychom z toho měli nějaké mindráky, se říci nedá, ale rádi bychom byli alespoň trochu důstojnějšími soupeři. Prozatím jsme vymysleli dva důvody, proč tomu tak je. Varnsdorfské děti mají jednak Mirka Procházku, kterému se daří vše, na co sáhne a pak asi lepší gumu. Potěšilo nás alespoň to, že naše modely již po vypuštění strmě nestoupají pod střechu haly, aby se zde po většinu letu otloukaly o strop. Většinou to byly povlovné stoupací kruhy s tím, že kolikrát jsme střechy ani nedosáhli. Že by opravdu ta guma? A Jirka si alespoň částečně spravil náladu vítězstvím v interní soutěži vilémovských modelářů. Pana vedoucího Blaschku nepočítám. Ten znovu obhájil pozici absolutně nejlepšího Vilémováka, byť v konkurenci velmi zdatných soupeřů ani jeho, na naše poměry slušný výkon, nestačil na lépe než deváté místo. Mezi gumáčkáři a to v kategorii A6 i P3, byly opět k vidění skvělé výkony.

No a pak jsme se už jen sbalili, převzali ceny a vyrazili podél Labe domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Opět foukalo. Jak jinak. Předpověď počasí byla dost strašidelná. Síla větru byla tak velká, že jsme ji dokonce předem telefonicky konzultovali s pořadateli z Kladna. Postupné zesilování větru v předpovědích ale někdy ve čtvrtek, v pátek ustalo a nepřekračovalo rozumnou hranici, takže jsme se s pořadateli dohodli, že to zkusíme. Asi to bylo rozumné, protože volných termínů teď na jaře není nazbyt. Do soutěže se přihlásili všichni naši žáci základní školy. S výjimkou nováčka, malého Tondy. Toho jsme nechali doma. Toník je dost impulzivní modelář a my nevěděli, co od něj na tak velké soutěži (vedle se létala ještě PI liga pořádaná Pepou Kubešem) můžeme očekávat. Na přeboru mládeže Ústeckého kraje mu to vynahradíme. Doma zůstal také Škodovák Milan, ale nemocného Ivana na poslední chvíli nahradil druhý Škodovák Víťa. Takže náplň jednoho automobilu – na zadním sedadle se tísnili Jirka a „pořádní chlapi“ Šimon s Víťou. Na předním sedadle si vedle řidiče lebedil pomocný časoměřič, tedy já.

Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů, byť chybějící doklady jednoho výtečníka (jeli jsme přes Německo) nás oněch cca třicet minut udržovalo v mírném napětí. Neradi bychom místo Panenského Týnce strávili tuto sobotu v Pirně, na úřadovně cizinecké policie. Na letiště jsme dorazili s menším zpožděním, ale stačili jsme se v pohodě zaregistrovat a pak už soutěž začala. Udělali jsme dobře, že jsme do Panenského Týnce dorazili. Vítr zhruba odpovídal předpovědi – zažili jsme divoké nárazy způsobující při zemi silnou turbulenci, ale také docela časté chvíle relativního klidu. Popravdě čekání na taková okna nás dost zdržovala. Začali jsme rozcvičkou, tedy házedly, byť podle plánu házedla jako svou hlavní kategorii měl mít pouze Šimon. Jako na potvoru Šimon limit pro kvalifikaci na MČR nesplnil, oba bratři, Jirka a Víťa, ano. Stejně jsme ale výkony všech hodnotili dost kriticky. Oba Havlíčci i Šimon „umí házedla“ daleko lépe. Všichni nás naopak potěšili v tuto sobotu hlavní kategorií, totiž větroni A3. Šimon s Jirkou dnes do poslední chvíle soutěžili o to, kdo bude v této kategorii úspěšnější. Junior Víťa pokazil jeden let, ale ten zbytek byl také docela slušný. Abych ale jen nechválil. V silném větru by si používané modely zasloužily od svých majitelů trochu rychlejší reakci na větrné poryvy. Dvě tři vteřiny a model je „nahoře“. Nebo naopak dole, v oraništi. Tady platí naprostá samostatnost v rozhodování majitele modelu – zoufalý řev vedoucích nemá vůbec žádný smysl a slouží spíš jen k následnému vyjádření znechucení nad provedeným vlekem. A protože vlivem okolností každý z našich modelářů používal jiný model, dovoluji si tímto pochválit pány Jiránka (Pionýr), Doupovce (Fanóšek) a Vitáska s Mastihubou (prehistorické Hoho), že navrhli tak pevnou konstrukci křídel svých „A trojek“, které přežily bez úhony naše skutečně razantní vlekání.

Pak si kluci ještě vyprosili několik málo startů s modely F1H, přestože bylo jasné, že celou soutěž dolétat nestihnou. Trochu je podezíráme, že nechtěli panu Modrovi nechat jen tak diplom s cenou. Budeme ale ctít jejich tvrzení, že si své „A jedničky“ chtějí po dlouhé přestávce alespoň trochu vyzkoušet. Budiž, Jirka stihl dva lety, Víťa jeden. Nic nerozbili, modely přes zimu létat nezapomněly, tak proč ne. „Na republiku“ to ale samozřejmě nestačilo.

Po vyhlášení vítězů přeboru mládeže Středočeského kraje jsme chvíli čerpali energii v chrámu v Panenském Týnci. A protože jsem byl se svým návrhem podívat se také do obce Třebíz s řadou lákadel (alespoň pro mě) přehlasován, z Týnce jsme zamířili rovnou domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš