Leteckomodelářský klub Vilémov
Vás zve na
Zveme všechny chlapce i děvčata zajímající se o letecké modelářství. Přijďte se na nás podívat. Podmínkou je věk 7 – 12 let a dobrý prospěch ve škole. Účast alespoň jednoho z rodičů nutná.
Zveme samozřejmě také ostatní příznivce našeho klubu.
Akce se koná v pátek 22. listopadu 2024 od 16,00 hodin. Sejdeme se v přízemí ubytovny STAP, a.s. (Vilémov č. p. 251)
Tak tohle se nám opravdu nepovedlo. Přitom vše začalo jako obvykle, totiž bez větších komplikací – na jaře jsme se zúčastnili celkem tří krajských přeborů mládeže a v pohodě splnili předsevzetí, že každý z našich modelářů si vybojuje účast na MČR ve dvou kategoriích. Některým snaživcům se to povedlo dokonce ve všech třech kategoriích, které létáme, takže si museli vybrat. V rámci tréninku jsme se poté oproti plánu zúčastnili dvou „řadových“ soutěží navíc a tréninku jsme podřídili i pobyt našich kluků na prázdninovém soustředění mládeže na Rané u Loun. Pak následoval zdařilý zářijový ŽUCH 2024. Bohužel, hned po Žuchu nastaly komplikace. Na přebory vypravujeme vždy dva automobily, řízené oběma kolegy vedoucími. Jenže jeden z nich nám, ze zdravotních důvodů, vypadnul (já ho nahradit nemohl – havaroval bych ještě v garáži a tak se při cestách na soutěže specializuji coby spolujezdec na hlášení „zprava dobrý“). Myslím, že včas jsme začali hledat náhradní vůz i s řidičem. Bohužel, nepodařilo se. Náš obvyklý časový plán – v pátek odpoledne do Moravské Třebové, v sobotu závody a v neděli zpáteční cesta s předáním středoškoláků na internát, se všem osloveným „náhradníkům“ zdál příliš dlouhý. Do poslední chvíle jsme doufali na zázrak, třeba že se někdo uvolí vše spojit do jediného dne (trochu šílené, ale v době kovidu ověřené, že to jde), ale ten se nestal. A protože na taxi anebo minibus na celou sobotu nemáme peníze, na poslední chvíli jsme naši účast na MČR zrušili. K velkému zklamání našich dětí i samotných vedoucích. Velká škoda, protože kluci i jejich modely byli dobře připraveni. Toto měl být vrchol jejich snažení. Otázka je, co bude příští rok. Řady našich středoškoláků se opět rozšířily. Za tu spoustu let, co modelářský klub vedeme, jsme poznali obvyklý scénář – kluci se domů vrací v pátek pozdě večer, takže nestíhají modelářské schůzky. Několik sobotních soutěží absolvují, ale pak postupně jejich zájem utichne a maximálně se na nás přijdou podívat o vánocích, při modelářské besídce.
Nedá se nic dělat, musíme s těmi třemi zbylými „záklaďáky“ a případnými nováčky začít úplně od začátku.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Zveme Vás na naši prosincovou halovou soutěž.
Propozice jsou ke stažení ZDE
Na vaši účast se těší modeláři z Vilémova
Nezastírám, že jsme původně s touto soutěží nepočítali. Vlastně jsme si jí v kalendáři ani nevšimli. Upozornili nás na ní až její pořadatelé, kteří nám poslali propozice. Kolem tohoto letiště pravidelně jezdíme, tu na Ranou, jindy do Panenského Týnce, ale nikdy jsme na něm nebyli. Protože jsme byli zvědavi, jak to tu vypadá, dohodli jsme se s kolegy dost rychle. Pojedeme. A zvědavi jsme asi nebyli jen my, protože na letišti se v sobotu sešla poměrně pestrá skupina modelářů. Už první dojem byl pozitivní. Letiště je moc hezké. Trochu se podobá tomu varnsdorfskému, které jsme poznali letos na jaře v Chřibské – krátká přistávací dráha obklopená poli, několik hangárů, navíc útulný bufet a vše lemované kopci Českého středohoří. Ocenili jsme úzkou spolupráci pořadatelů s místním aeroklubem. V průběhu soutěže na ploše přistálo několik “velkých” letadel. Během přistání jsme rychle plochu vyklidili, abychom se na ní o pár okamžiků později zase vrátili. Vše se odehrávalo bez jakýchkoliv komplikací. A mám pocit, že dokonce se někteří členové aeroklubu aktivně účastnili těchto závodů coby časoměřiči. Trochu jsme pořadatelům pomohli s časoměřením, takže soutěž rychle ubíhala. K tomu svítilo sluníčko a foukal mírný východní vítr. Znalci místního povětří sice tvrdili, že tento směr díky nedalekým kopcům způsobuje ve vzduchu turbulenci, ale možná to bylo dobře. Přestože převažovaly spíše krátké a třeba i trochu divoké lety, někteří modeláři se občas trefili do termiky a tím pádem i dost naběhali.
K nedokončené sobotní diskuzi o názvech onoho „kopcořadí“ podél letiště, uvádím, co jsem doma zjistil z map: zprava – Oblík, Srdov, Brník a nejspíš ještě Křižák, Malý Křižák a Šibeník (neodolal jsem, protože tato řada kopců mě okouzluje od doby, co jezdíme na Ranou). A když už jsme v tom zeměpisu, musím zmínit také název obce i aeroklubu. Soutěžili jsme na soutěži Charvátecké a nebo Charvatecké házedlo? Ani internet v tom nemá úplně jasno, i když spíš výrazně převažovala varianta s krátkým “a”.
Naše sestava dětí byla dost slabá. Přivezli jsme pouze Šimona Poliaka a Tondu Jehličku. Soutěžit měl také Jirka Havlíček, jenže ten si těsně před soutěží nezodpovědně nalomil nohu. Uznávám, že s nohou v sádře se za modely špatně běhá. Omluvenku si vystavili z rodinných důvodů Ivan Sádovský a Víťa Havlíček, který chtěl tohoto víkendu využít k odpočinku před dalším náročným týdnem ve škole. I tak naši nejmladší modeláři zalétali docela dobře. Kluci si v obou kategoriích, ve kterých soutěžili, došli pro diplom a cenu. Tentokrát měl na sebe dostatek času i pan vedoucí Blaschka, který zvítězil mezi seniory v kategorii vystřelovadel. Než byly sečteny výsledky a napsány diplomy, stihli jsme návštěvu již zmíněného bufetu. Byly párky a podle toho, kdo kde v autě seděl, i alkoholické či nealkoholické pivo.
Jsa uondán celodenním pobíháním po letišti coby časoměřič, jsem odvolal plán na pozávodové dobytí Oblíku. Ty tři kilometry pořád do prudkého kopce a pak nazpět, bych určitě nezvládnul. A jak jsem pozoroval oba kluky, ani jim to moc nevadilo. Vzpomněl jsem si přitom, jak jsem před mnoha lety na modelářském soustředění, tehdy ještě v Roudnici nad Labem, naplánoval výlet na Hazmburk. Večer před pochodem jsem si přivodil těžký výron v noze, což tehdejší děti slavily dost bouřlivě. To Šimon s Tondou se jen spokojeně zabořili do sedaček Petrova vozu a vystoupili až na Rané, kde měl Petr nějaké jednání ohledně modelářského tábora, který v srpnu vedl. No a pak jsme už vyrazili do Lovosic, poté podél již klidného Labe do Bad Schandau, odkud jsme vystoupali k výhledům na kopce Českosaského Švýcarska (v zapadajícím slunci obzvláště pěkným – řekněme náhrada za ten Oblík) a po dvou hodinách jízdy dorazili před klubovnu, kde jsme paní Poliakové předali oba unavené, ale spokojené modeláře.
Za LMK Vilémov Z. Hykš
Konečně se nám sešly všechny příspěvky k modelářskému soustředění mládeže na Rané u Loun. Fotografie tentokrát dodali dva Petrové – Blaschka a Budai. Ve fotodokumentaci ještě narazíte na třetí soubor – kopie výsledkových listin celotáborové soutěže o nejzdatnějšího modeláře. I když tento soubor bude zajímat spíš jen přímé účastníky a pořadatele tábora, akceptoval jsem jejich přání mít veškerou dokumentaci k táboru na jednom místě. Táborový deník, stejně jako loni, dodal Jirka Havlíček. Jen jej, hlavně v závěru, musel doplnit pan vedoucí Blaschka, neboť kluci Havlíčkovi odjeli domů dříve na nějakou důležitou rodinnou oslavu.
Táborový deník 2024
Neděle 11.8.2024: První den jsme přijeli a potom jsme postavili stany, vynesli věci do dílny, potom co jsme vynesli věci, jsme už asi hodinu čekali a potom nás hlavní vedoucí seznámil jak bude tábor následovat a to bylo za první den vše.
Pondělí 12.8.2024: Druhý den jsme vstali v 7:30 a následně byla rozcvička, po rozcvičce jsme se sešli na snídani a udělali si hygienu, během snídaně nás vedoucí seznámil s průběhem dne, po snídani jsme šli pracovat do dílny, mladší žáci stavěli vystřelovala na soutěž, která se měla konat v úterý odpoledne, to jsme asi tři hodiny pracovali a potom jsme jeli na oběd zhruba v 12:30, to jsme měli vývar s játrovými knedlíčky a jako hlavní chod šunkofleky. Po obědě jsme měli odpolední klid a po odpoledním klidu jsme šli do bazénu, po tom co jsme se ochladili, jsme šli zpátky do dílny a pracovali až do večeře a ještě kousek před večeří jsme měli modelářskou soutěž postavit puzzle v kostkách a na každé straně bylo letadlo s kopcem Ranou. K večeři jsme měli řízky s bramborem a salátem, po večeři jsme ještě chvíli pracovali a potom služba zametla a my se vykoupali a chystali se na noční klid.
Úterý 13.8.2024: Třetí den jsme vstali, hned udělali rozcvičku a šli na snídani. Po snídani jsme šli pracovat do dílny, během pracování v dílně byla soutěž drát, pracovali jsme tak do 12:30 a potom jsme jeli na oběd, po obědě byl odpolední klid a po klidu jsme šli do bazénu. Po bazénu byla soutěž kýble, to byly dva týmy a seděli za sebou, jeden kapitán naváděl ty ostatní, poslepu na židlích lili z kýble do kýblu vodu. Poté jsme šli pracovat do dílny na letadlech. Zhruba v 18:00 jsme šli létat na dráhu a Vítek rozbil při prvním letu A1 (ájedničku) na trosky a mně se vítr opřel do letadla a strhnul ho na zem, jelikož hodně foukalo, tak jsme létání raději ukončili a šli znovu pracovat. Ale za chvíli jsme museli uklidit dílnu jelikož bylo 21:00. A hned ráno a zhruba v 5:00 dělali mladší žáci bordel. To je vše.
Středa 14.8.2024: Čtvrtý den jsme vstali jako vždy v 7:30, udělali si rozcvičku a hned potom šli na snídani, po snídani jsme šli pracovat do dílny, během pracování byla soutěž kuličková dráha na dálkové ovládání, hned potom byl oběd a k obědu bylo rýže s masem a čočková polévka, odpoledne byl odpolední klid a hned po klidu jsme šli pracovat do dílny. Při pracování byla chvíli pauza a to byla další soutěž přenášení vody v puse to bylo: že jsme nasávali brčkem vodu, oběhli židli a vyplivli do takový trubky a dokud nevyplaval míček, tak jsme to opakovali, poté jsme opět pracovali, k večeři jsme měli špagety a po večeři Vítek a Jakub zkoušeli opravit RC model, který jsme dostali od pana vedoucího. Když ho šli vyzkoušet, tak Víťa se toho ujal a jako první let to hned naboural, druhý let taky a plno jsme zjistili, že to letadlo bylo špatně nastavené, ale naštěstí se zlomila jenom vrtule, letadlo přežilo, ale už bylo skoro devět hodin a šli jsme uklízet do dílny.
Čtvrtek 15.8.2024: Pátý den jsme vstali, nasnídali se a udělali si rozcvičku, poté jsme šli pracovat do dílny, během pracování byla soutěž šrouby, to bylo, že jsme museli šrouby namotat na matky v co nejkratším čase. Mladší žáci dostavovali vystřelovadla na večerní soutěž, k obědu bylo kuře na paprice. Po obědě jsme přijeli zpět do tábora, pak byl odpolední klid a v 14:30 byla soutěž plavání na destičce pomocí nohou přeplavat bazén co nejrychleji, poté jsme šli znovu stavět letadla a mladší žáci vystřelovadla, poté byla večeře, k večeři jsme měli rizoto, po večeři byla soutěž vystřelovadel a házedel, jenže kvůli krátícímu se dni bylo světlo menší a menší, tak jsme museli soutěž odložit na další den a to je tohodle dne konec.
Pátek 16.8.2024: Šestý den jsme normálně jako vždy vstali, šli na rozcvičku, po rozcvičce jsme šli na snídani, po snídani jsme šli jako vždy stavět, já už mám hotové křídlo RC a výškovku a směrovku, Vítek dodělával házedlo, které minulý rok na tomhle táboře rozdělal, Tonda začal novou A3 a Šimon dodělával A1 (Tonda). Jsme jeli na oběd, k obědu jsme měli rajskou s knedlíkem a polévku, pak jsme se vrátili zpět do tábora, to jsme měli odpolední klid a po klidu jsme se šli koupat do bazénu. Poté, co jsme se vykoupali, jsme šli pracovat, každý pracoval na tom svém letadle, pracovali jsme tak čtyři hodiny a poté jsme jeli na večeři, k večeři jsme měli konečně smažák s hranolky. Po večeři byla netradiční soutěž duely, to bylo, že jsme byli dva, každý měl tři pokusy, létali jsme najednou a kdo měl víc, dostal bod, kdo měl tři body, vyhrává a postupuje dál, ve finále jsme byli já a Vítek a Vítek vyhrál asi o 10 desetin vteřiny, poté se setmělo a duel vystřelovadel jsme nestihli kvůli soumraku, který nastal a letadla by jsme pak nenašli, poté jsme si udělali hygienu a připravili se na noční klid, který byl v 22:00.
Sobota 17.8.2024: Sedmý den jsme jako vždy udělali rozcvičku, nasnídali se a dnes jsme se začali připravovat, že budeme odjíždět dřív, ostatní normálně pokračovali ve stavění dál.
A takto Jirku doplňuje vedoucí tábora, Petr Blaschka
Neděle, 11.8.2024: Příjezd naší posádky na Ranou v 16:00, do 17:00 hodin příjezd ostatních.
Pondělí, 12.8.2024: Příjezd Šimona dle plánu. Úklid ve stanech se letos nebude bodovat, pouze kontrolovat. Všichni začnou stavět vystřelovadlo.
Úterý, 13.8.2024: dopolední soutěž “Drát”. Pokračuje stavba vystřelovadel. Kdo má hotovo, pracuje na svém vlastním modelu, který si přivezl na tábor.
Středa, 14.8.2024: soutěž “RC kulička”.
Čtvrtek, 15.8.2024: večerní soutěž házedel a vystřelovadel.
Pátek 16.8.2024: dopolední soutěž “Aku šroubovák”. Po večeři létání s házedly a vystřelovadly.
Sobota, 17.8.2024 (hlavní zpravodaj odjíždí, proto se pan vedoucí rozepisuje): dopolední soutěž “Žlab”. Odjezd Jirky a Víti Havlíčkových před obědem. Odpoledne běh na Ranou – všichni v pořádku doběhli (došli). Jedno zklamání – “Skleník” je z technických důvodů zavřený. Chlapci dokončují práci na svých modelech. Poslední létání s větroni, Šimonovi se moc nechtělo. Místo večeře na Rané v “Občerstvení Doma”, opékání špekáčků na letišti. Vyhlášení výsledků celotáborové soutěže a samostatně i běhu na Ranou. Poděkování všem za pomoc.
Neděle, 18.8.2024: společný úklid, balení a postupný odjezd účastníků (dětí). Někteří dospělí ještě chvíli zůstávají.
U této soutěže se plně uplatnilo heslo: „nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko“. Celý týden před začátkem těchto závodů totiž jako obvykle strašilo počasí. V sobotu měl foukat v nárazech silný vítr a ještě ke všemu v tom nejméně vhodném směru. Není divu, že nás předem kontaktovali někteří znepokojení modeláři s dotazem, kdy naše závody zrušíme. I vzal jsem do ruky telefon a problém konzultoval s vedoucími klubů, u kterých jsme věděli, že mají v plánu se svými svěřenci přijet. V improvizovaném „tajném“ hlasování nakonec zvítězili zastánci názoru závody nerušit. Pokračovali jsme tedy v přípravách na naši největší modelářskou akci v roce. Ale spaní jsem rozhodně klidné neměl.
V sobotu ráno jsme vyrazili tak, abychom před devátou na parkovišti Aeroklubu Česká Lípa přivítali postupně přijíždějící účastníky. Vadou na kráse bylo, že jsme museli počkat na druhý vůz, který měl cestu do České Lípy daleko komplikovanější. Omylem jsem do něj vložil startovní listiny, takže prezentace musela chvíli počkat. Naštěstí to byl poslední „průšvih“ dne. Prezentace proběhla poměrně rychle. Na parkovišti jsme provedli slavnostní nástup, abychom se dole na ploše již příliš nezdržovali. Na stromech se stále nehnul ani lístek. Po nástupu a nezbytné instruktáži k chování na letišti následoval odchod modelářů na plochu. Modeláře doprovodil jeden automobil „s inovací“ – vůz kolegy Petra Blaschky měl připojený vlek, na který jsme naložili úplně všechno vybavení všech modelářů, kteří tak na plochu pochodovali nalehko, zvesela. A v autě tím pádem zbylo spousta místa pro nás, hůře chodící. Druhou pozitivní zprávou bylo, že šéfové aeroklubu neměli nic proti tomu, abychom se přesunuli až téměř na konec letiště, čímž jsme pro své modely získali spoustu volného prostoru. Ihned jsme zahájili soutěž. Vál stále velmi mírný vítr, či spíše to byly slabé termické závany. Nedalekou přistávací plochu, která mě v mých snech obzvláště strašila, jsme narušili možná čtyřikrát, pětkrát. Většina letů vypuštěných modelů proběhla spořádaně podél dráhy. Kolem půl jedenácté vítr zesílil přesně v duchu předpovědi. Modely sice začaly létat o dost dále, na druhou stranu vítr začal definitivně vát přesně podél dráhy. Což bylo dobré, protože právě začal provoz velkých letadel. A takto jsme pokračovali, bez jakéhokoliv konfliktu, až do plánovaného konce soutěže v půl třetí.
Co se týče Vilémováků, dali jsme dětem volnost při výběru kategorií. To asi byla chyba. Místo abych je „z moci úřední“ nahnal nejprve na větroně, pozoroval jsem, jak se nejprve hrnou na svá oblíbená házedla a vystřelovadla. „Á trojky“ již probíhaly v poměrně silném větru, i když v sedmimetrových nárazech se krátká uklidnění dala vyčíhat. To větroně F1H skončily málem katastrofou. Raději jsme dětem dovolili tuto kategorii ukončit, protože jsme na nich pozorovali velkou obavu o zdraví svých modelů. Bohužel, modely nejsou tak dokonalé a děti „vylétané“, aby zvládly vleky za ztížených podmínek.
Musím zmínit ještě jednu pozitivní věc – poprvé zafungovala domluvená spolupráce s nedalekými golfisty. Přestože většina modelů spořádaně přistávala na ploše českolipského letiště, „gumáček“ pana Formánka a ještě jedno nebo dvě házedla si to namířily směrem ke golfovému hřišti. To narušovat nesmíme. Model před hřištěm nebyl, proto jeho majitel i s kolegou Budaiem hřiště objel automobilem a model hledal na polích směrem k Pihelu. Neúspěšně. O to větší radost pak měl, když někdo z golfového rezortu ohlásil nález jedné P30 a jednoho házedla. Dokonce to bylo i s transportem, takže když se Pavel Formánek doškrábal na konci soutěže nahoru na parkoviště, cenný model již na něj čekal v klubovně aeroklubu.
Pochod soutěžících do kopce po náročné soutěži opět proběhl nalehko, protože své přepravní krabice s éry a další vybavení modeláři naložili do přistaveného vleku. Následovalo počítání výsledků a vypisování diplomů. Což chvíli trvalo, protože se nás sešlo celkem devatenáct soutěžících, většinou přihlášených do více kategorií. Pro vítěze jednotlivých kategorií byl připraven diplom a památeční hrníček na čaj (viz poslední odstavec). Ale protože hrnků bylo podstatně více jak soutěžících, nakonec jej obdrželi úplně všichni. A na všechny děti mimo stupně vítězů vyšel i účastnický diplom.
A na úplný konec proběhla poslední novinka dne. Letos slavíme 40 let od obnovení činnosti vilémovského klubu, takže „paní vedoucí“ Blaschková přišla s návrhem zakončit naši soutěž slavnostním přípitkem. Mladí modeláři a řidiči obdrželi sklenku s nealkoholickým sektem, my šťastnější si připili sektem alkoholickým, pouze autorka nápadu doma trpěla se silným nachlazením. Během chvilky jsme „zlikvidovali“ nakoupené zásoby, po krátké odborné diskuzi se naložili do aut a vyrazili směrem ke svým domovům.
Za LMK Vilémov Z. Hykš